Tragédie všedního dne: Létající dítě jako divadelní detektivka ve verši

O dramatu

Dramatik Roland Schimmelpfennig patří mezi nejhranější a nejčtenější německé autory a jeho hry jsou uváděny po celém světě ve vysoké četnosti. Zápletky jsou založeny na střetu různých postav s různými charaktery a odlišnými názory na pozadí (často tragické) historické či každodenní události. Jinak tomu není ani u dramatu Létající dítě. Zcela běžný den, zpestřený dětskou besídkou v kostele, je narušen tragickou situací, během které zemře osmileté dítě. Schimmelpfennig příběh vypráví jako detektivku, ve verši a s několika potenciálními viníky. Tato scénická báseň vyzdvihuje tragickou událost do rozměrů antické tragédie. Vznešený verš popisuje civilní událost apelativně, jedovatě, ale i se špetkou humoru.

Režie a dramaturgie

Režisér inscenace Eliáš Gaydečka spolu s dramaturgem Lukáš Cenker však nechtějí kohokoliv vinit. Nechtějí ani popisovat nešťastné činy jen proto, aby vzbudili strach a nepříjemné pocity. Tvůrci v textu a jeho tragice nacházejí naději a obhajobu, proč žít odhodlaně život i za cenu toho, co všechno těžkého nás v něm jednou čeká. Režisér Gaydečka dodává: „Žijeme v naprosto uspěchaném světě plném sebestřednosti. Spěch z nás vytlačil v mnoha ohledech radost ze života. Chceme tomu předejít a ukázat, že když se na moment zastavíme, nic neztratíme, ba dokonce to pomůže nám, našim blízkým i celé společnosti. Musíme dbát na duševní zdraví.“

Hra a herci

Příběh je vyprávěný sedmi herci, kteří různými výpověďmi postav vytváří mozaiku celé události. Kvůli civilnosti příběhu si musel každý z nich vytvořit osobní názor na onu situaci a s tímto názorem ovlivnili přemýšlení své postavy. Herci se pohybují v minimalistické scéně od scénografky a kostýmní výtvarnice Emy Dulíkové. Důraz je kladen na slovo, není třeba vždy budovat realistickou scénografii, ale spíše pracovat s jevištní metaforou tak, jak ji používá i původní text. Hudbu k inscenaci složil Jan Štěpán Krafka, který vytvořil melodické motivy, které zpřesňují rytmus doby spěchání, ale individualizují se pro jednotlivé postavy a udávají jim jejich vlastní tempo.

Eliáš Gaydečka - Student Činoherní režie na Katedře činoherního divadla na DAMU. Působí primárně jako divadelní režisér a autor dramatických textů. Aktuálně lze jeho tvorbu vidět například v Divadle DISK na inscenacích Ropa nebo Potopa, kterou také napsal. V uměleckém prostoru Peškovka se uvádí jeho autorské drama Kdo je tady praporčík? nebo režijní bakalářská inscenace Národní třída. Vedle toho pravidelně spolupracuje se souborem Ductus Deferens.

Lukáš Cenker - Student Katedry teorie a kritiky divadelní tvorby na DAMU, kritik, dramaturg a lektor. Jeho tvorbu můžete vidět kupříkladu v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí na inscenaci Tvář v ohni nebo v Divadle DISK na inscenaci Potopa. Věnuje se převážně dramaturgii a autorské tvorbě.

Ema Dulíková - Studuje Divadelní scénografii na pražské Akademii múzických umění. Věnuje se divadelní a filmové scénografii a reklamám. Spolupracovala například na inscenaci Happy Hour s improvizačním souborem My kluci, co spolu chodíme, na inscenaci Ropa v Divadle DISK nebo na Studiu 54 pro soubor Dekkadancers.

Jan Štěpán Krafka - Student pedagogiky na pražské Filozofické fakultě UK. V divadle působí jako herec, hudební skladatel a lektor. Jeho hudební tvorbu lze vidět v inscenaci Tvář v ohni v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. Vede několik dětských souborů v umělecké skupině OLDstars. Hudbu skládá i do audioknih či rozhlasových her.