Tron: Ares je právě v kinech: padouchy zde hrají Evan Peters a Gillian Anderson, konkrétně jako CEO firmy, která aplikuje umělou inteligenci na zbraně, a jeho matka. Třetí kapitola sci-fi ságy Disney přichází patnáct let po Tron: Legacy a více než čtyřicet let po revolučním prototypu Tron. Sofistikovaný program Ares (Jared Leto) je vyslán z digitálního světa do skutečného na nebezpečnou misi – jde o první kontakt lidstva s umělou inteligencí. Na pozadí mistrovsky stylizované sci-fi výpravy známý režisér Joachim Rønning navazuje na odkaz předchozích filmů, když znovu uvádí do děje Jeffa Bridgese jako legendárního Kevina Flynna.
Gillian Anderson připouští, že před tím, než přijala tohle třetí Tron: Ares, neviděla druhý Tron: Legacy, ale první Tron tehdy milovala: byla zvědavá, co dnes udělají s moderními vizuálními efekty. Evan Peters se samozřejmě více odkazoval na druhý díl, který viděl v kině, protože v roce 1982 - roce premiéry prvního - ještě ani nebyl na světě.
Evan hodně staví svou charakterizaci Juliana na vztahu, který měl Dillinger starší (jeho filmový otec) k Master Control Programu z původního Tron, i když v tomhle případě je přidaný i mateřsko-synovský vztah: „Podle mě Gillian přináší do té dynamiky určitý realismus a jemnost: Julian potřebuje schválení své matky.“ Proč mu - po American Horror Stories a seriálu Dahmer o sériovém vrahovi - pořád nabízejí takové role? „Myslím, že by se měly hrát dobré i zlé postavy, zkouším různé věci. Nikdy jsem je nespočítal, ale podle mě jsem hrál přibližně stejné množství dobrých - jen si jich nikdo nevšimne!“
Příběh Tron: Ares vypráví o umělé inteligenci Ares (Jared Leto), vytvořené Dillingerem jako supervojáka, ale nakonec nečekaném spojenci ve službě lidstvu. Nejenže se poslední měsíce hodně mluví o AI, film vychází i těsně při kontroverzích kolem představení Tilly Norwood, o které se mluví jako o první hollywoodské virtuální herečce. Gillian se snaží vyhnout pesimismu:
„Jsem nadšená z toho, co AI udělala a nadále dělá ve světě vědy a medicíny. Ale jsem také nervózní, protože bych chtěla, aby dospělí zodpovědní lidé vážně diskutovali o regulacích a ochranách. Ještě jsem tu Tilly neviděla, takže ji nemohu komentovat. Ale nemám to pod kontrolou, chápete? Doufám a předpokládám, že bude stále touha po herectví prováděném lidmi. Pokud tomu tak nebude, najdu si něco jiného, abych se uživila.“ A co je tedy opravdu děsivější - umělá inteligence, nebo miliardáři, kteří ji kontrolují? To druhé, odpovídají unisono Evan a Gillian. Koneckonců - to je i morálka filmu.
Kdo je vlastně Elizabeth, kterou hraje Gillian Anderson? Bojí se budoucnosti, protože dobře zná svět, který nechala v rukou svého syna, ale zároveň se obává „o jeho duševní zdraví a o dopad, který to bude mít na osud firmy“. Co se týče identifikace s postavou, Anderson lehce ironicky komentuje, že: „Naštěstí nemám děti, které by pracovaly na utajovaných vojenských zbraních. Ale jako rodič musíš nechat své děti prozkoumávat jejich sny, i když tě to děsí. Někdy je to snadné, někdy je to nejděsivější věc na světě.“
Evan si pochvaluje akční sekvence filmu, soundtrack od Nine Inch Nails, ale hlavně oceňuje zapojení Jareda Leta i jako producenta: „Pracoval na tom asi deset let, jeho pozornost k detailu je jedinečná, pro mě to byla práce snů s ním jako hercem, být svědkem jeho soustředění. Se všemi různými možnostmi, různými intonacemi dialogů, tou schopností přepisovat dialog na místě, experimentovat. Joachim i náš producent Justin Springer na tom pracovali stejnou dobu, ne-li déle. Cítil jsem se v dobrých rukou, chápal jsem, že jim na filmu opravdu záleží.“
