Zatčení, popravy, vězení, tábory Gulagu, rozkulačování rolníků, deportace celých národů – to vše se v minulosti dotklo milionů lidí. Politické represe v Sovětském svazu byly masivní. Stát trestal nejen za zločiny, ale i za příslušnost k určité kategorii obyvatelstva, například sociální, náboženské či etnické, nebo národnosti, a to včetně té české. V každé z těchto skupin byly samozřejmě i ženy.
Podíl žen mezi vězni sovětských pracovních lágrů v roce 1941 činil 13 % a do konce války dosáhl téměř třetiny všech vězňů. Celkem tábory Gulagu prošlo odhadem na 2 miliony žen, stovky z nich měly české kořeny. Další miliony byly deportovány a statisíce popraveny. Ženy byly zatýkány na základě stejných obvinění jako muži, v lágrech žily a pracovaly ve stejných podmínkách. Jejich životy byly vystaveny častému ponižování a násilí.
Vězeňkyně v táborech však mnohdy dokázaly najít duševní a morální sílu, aby se nevzdaly a udržely v sobě naději na budoucí setkání se svými dětmi a blízkými. Nezřídka jim k tomu pomáhalo oblečení a drobné předměty, které si v táboře dokázaly vyrobit, povětšinou z kusů látky. „Ústředním motivem, který celou výstavu propojuje, jsou proto nitky. Nitky vytržené z plesových šatů, nitky, z nichž vzniká výšivka, nitky na krájení chleba nebo šití. Jsou to nitky znamenající spojení s rodinou mimo lágr, přátelství se spoluvězeňkyněmi i pouto k dřívějšímu životu,“ uvedla kurátorka výstavy Petra Černoušková z Gulag.cz.
Výstava se skládá z 22 panelů s autentickými příběhy žen a fotografiemi především ručně vyráběných předmětů. Ty doplňuje několik originálních exponátů, které budou návštěvníkům představeny fyzicky. Vychází z původní expozice „Materiál“, kterou v roce 2021 v Moskvě ještě před svou soudní likvidací uspořádala ruská organizace Memorial. Výstava byla pod názvem „Nitky vzpomínek – Osudy žen v Gulagu“ upravena pro české prostředí včetně odkazů na příběhy žen s českými kořeny, které si prošly peklem Gulagu.
