Divadelní tipy z Malé inventury



Climax je imerzivní divadelní inscenace odehrávající se ve stejnojmenném klubu. V něm se jednoho večera setká šest postav, které mají společného více, než je na první pohled patrné. Každá se po svém vyrovnává s nároky, které na ně klade začínající dospělost, i s těmi, které na sebe kladou ony samotné. Bojují s vlastní minulostí i budoucností, nebo před ní jen utíkají? A nevede snaha o nezávislost jen k jiným závislostem? Možná zatím neví, kým by se chtěly stát, ale začínají zjišťovat, kým být nechtějí.

Climax je inspirován estetikou ravových klubů. Diváci, stejně jako jednotlivé postavy, do klubu vstupují jako jeho návštěvníci a všichni tak budou mít možnost v průběhu představení komunikovat mezi sebou. Doporučujeme se na tuto možnost připravit a případně i zvolené estetice přizpůsobit svůj oděv či líčení.

Může film, který si nikdo nepustí, o něčem vypovídat? Zůstává zvuková nahrávka, kterou si nikdo nepřehraje, tichá? A lze popsat inscenaci, kterou ještě nikdo neviděl? Jsou archivy místem, kde věci přežívají, nebo jen se pomalu rozpadají a umírají?
Still Waiting je fyzickou básní a autorským sólem volně inspirovaným Beckettovskou poetikou a Tichem Johna Cage. Skrze prvky fyzického divadla, tanec a manipulaci s objekty zkoumá téma paměti, životnosti informací a bezčasí.

V Archivu, kde tělo archiváře nejen zaznamenává informace, ale samo se stává nosičem informací, vyvstává otázka: nejsou objekty, které tu po sobě zanecháváme na věčnost, jen iluzí?

Ukrajinský básník Otto von F. se jednoho sychravého podzimního dopoledne roku 1991 probudí s šílenou kocovinou v nejvyšším patře ubytovacího zařízení moskevského institutu – dočasného domova všesvazového výkvětu literatury. Vyprošťováky volají, a tak začne jeho fantasmagorická pouť hlavním městem rozpadajícího se impéria. Z výšin své „slonovinové věže“ sestoupí do nechvalně proslulé pivnice na Fonvizinově, dá si horkou lázeň v bytě své ruské milenky – lovkyně hadů, stane se svědkem teroristického útoku a v obchodním domě Dětský svět najde bránu do podsvětí.

Motá se sovětskou metropolí plnou generálů, tajemníků, cizinců, patriotů, opilců i senzibilů a přitom všem ještě stačí psát dopisy Jeho Přeukrajinskosti Olelkovi Druhému (Dolgorukému-Rurikovci), fiktivnímu následníkovi trůnu Kyjevské Rusi, za jejíž nadvlády nad východní Evropou najdeme vůbec první zmínku o nějaké Moskvě. Otto von F. je podrobován zkouškám a pokušením, kterým se brání a vysmívá, kterým odolává i podléhá. Otto von F., ukrajinský básník, hraje o vlastní duši.

Vše začíná setkáním skupiny lidí na blíže neurčeném místě. Simultánně vysloví jednu větu: Naštěstí se vydáváme stejným směrem. Od té chvíle kráčí zpět a hledí na neustále se proměňující krajinu jako by byli znásobenou postavou z romantické malby. Po nespočet nocí a dní pomalu splývají s prostorem a sami se stávají krajinomalbou.

Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze překrývá a odkrývá (romantickou) krajinu. Prostřednictvím komplexního světelného, prostorového i zvukového designu zkoumá koncept noci jako mystéria, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina tuláků se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma.

MAG#art2friends