Ester Knapová o své výstavě v Trafo Gallery

Byla jsem mile překvapená, kolik lidí přišlo. Měla jsem z toho velkou radost,” vyjádřila se Ester Knapová o atmosféře vernisáže, která se konala minulý čtvrtek. O možnosti vymanit se z rychlého tempa a povrchního zaznamenávání i čtení světa, důležitosti hlubších prožitků a vernisáži hovořila dále v našem rozhovoru.

Neřekla bych, že je to vyloženě cyklus, spíš jde o práce z posledního roku, které jsme s kurátorem Petrem Vaňousem zastřešili tímto názvem. Jsou to obrazy inspirované jak momenty a místy z mého dětství, tak současnými pocity a okolnostmi. Výstava zahrnuje portréty, krajiny, figury i třeba detail látky na křesle, které máme doma. Název Zimní jablka evokuje určitou atmosféru, jistý rozpor a zároveň mi připadalo, že mají vybrané obrazy převážně barvu jablek (zelenou, místy červenou).

V možnosti vymanit se z rychlého tempa a povrchního zaznamenávání i čtení světa kolem. Ať už jako tvůrce, nebo divák. Obraz v sobě spojuje myšlenkové pochody i manuální práci, čas, kdy vznikal, i čas, ke kterému se vztahuje, je plný rozporů a proto je aspoň pro mě tak obsáhlý a neuchopitelný. Nikdy nehlásá nějakou jednoznačnou pravdu, nutí diváka nějak se k němu vztáhnout a přemýšlet o něm skrze sám sebe.

Myslím, že obrazy obecně by se měly vnímat hlavně na živo, ne jen z fotek, ty často klamou a nedají divákovi možnost nějakého hlubšího prožitku. Když maluji, jsou to pro mě silné momenty a doufám, že se mi tu intenzitu podařilo přenést skrze obrazy i na toho, kdo před nimi bude stát.

Polsko/Praha/Petr/Pelikán/Prak/Pinkava

Ester Knapová (1993) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (2013 – 2019, ateliér Malba II, Škola Vladimíra Skrepla). V r. 2019 pracovně pobývala v Browse and Darby Gallery v Lodýně. Obrazy Ester Knapové lze číst jako velmi senzitivní a jinotajné introspektivní sondy. Narážíme tu na výrazový svět analogický povaze archivní fotografie, ovšem s malířskými posuny a snovými interpretacemi. Jednoznačnost paměti tu bývá rozostřena ve prospěch obecněji pojaté, komplexní sdělnosti. Opakující se motivy krajinných výseků, zapomenutých míst, zasvědcujících dějů a rituálů situuje Knapová do doby dětství, které tak povyšuje na přirozenou laboratoř mnoha souběžných procesů přetvářejících lidskou bytost v čase. A protože čas je jako samostatný referent nepolapitelný, nahrazují ho místa, prostory, figury a předměty.

MAG#art2friends