Helena je silná osobnost, která upevnila i mě

Nadcházející ročník Finále odstartuje film režiséra Matěje Chlupáčka Úsvit. Film měli možnost poprvé vidět diváci v Karlových Varech, do kin se pak chystá 5. října. Jednu z hlavních postav, sebevědomou lékařku Helenu, ztvárnila herečka Eliška Křenková. Na festivalu se objevuje pravidelně a má za sebou dokonce už i roli porotkyně. Proč se jí po její roli Heleny občas zasteskne a jaké jsou její filmové sny?

Eliško, vy přijedete na letošní Finále uvést zahajovací snímek Úsvit. Podíváte se na film s diváky v sále?

Zúčastním se uvedení a možná zůstanu chvilku po začátku. S kolegy se taky občas chodíme dívat do sálu na konec filmu. Celý film už jsem ale viděla několikrát. Schovávám si, že ještě jednou ho celý uvidím na premiéře v Praze, společně s mou rodinou.

Chodíte ráda jako divák na filmy, ve kterých hrajete? Je to pro vás určitá forma zpětné vazby, kterou si berete, nebo se tomu naopak snažíte vyhnout?

Co se týče filmů uvedených v kině, tak ty většinou shlédnu na premiéře. Nevadí mi vidět se na plátně, ale rozhodně si na tom neujíždím. Nechci ani svoje filmy vidět mockrát, protože pak mám tendenci nacházet chyby, které jsem předtím neviděla nebo tam třeba ani vůbec nejsou. Když už, tak většinou koukám maximálně dvakrát a dost, to mi na sebereflexi bohatě stačí. U televizní tvorby jsem neviděla všechno, v čem jsem kdy hrála.

Film Úsvit má podtitul „lepší svět není pro každého“. Jak bychom si měli představit takový „lepší svět“?

Myslím že stejně podtitul a ostatně i anglický název, We have never been modern (Nikdy jsme nebyli moderní, pozn.red.), divákům dojde poté, co film uvidí. Ve filmu sledujeme pracovníky Baťovského typu, kteří se snaží vybudovat „nový lepší svět”. Ovšem to, že je něco nového, tak hned neznamená, že je to lepší. A to, že někdo žije v “moderním světě” (jako i my můžeme mít ten pocit dnes), nebo buduje “moderní svět” jako představitelé v našem filmu neznamená, že oni sami skutečně moderní jsou. Ačkoli je Úsvit dobový film, tak velmi nadčasově nastavuje zrcadlo.

Snímek osciluje mezi mnoha žánry a vyvolává také velké množství pocitů. Jaký pocit převládá ve vás po jeho dokončení?

Po konci natáčení jsem prožívala obrovskou úlevu. Ještě předtím, než jsem vůbec viděla první střihy, tak jsem měla pocit, že jsme film natočili přesně tak, jak jsme chtěli. Nedošlo na žádné ústupky, ani kompromisy, to bylo velmi uklidňující. Jen mi bylo trochu smutno a věděla jsem, že se mi bude stýskat.

Myslíte stesk po tvůrčím týmu, nebo po roli Heleny, kterou jste ve filmu ztvárnila?

Určitě nejen po týmu, ale i po Heleně. Přirostla mi k srdci. Ta postava byla už krásně napsaná, během natáčení jsme ji ještě moc hezky dotvořili a bylo mi s ní po celou dobu velmi dobře. Zasteskne se mi po ní vlastně dodnes.

Jak se tyto pocity proměnily po tom, co jste měla možnost vidět hotový film poprvé?

Byla jsem velmi dojatá, všechny emoce se uvolnily a musím přiznat, že jsem plakala. První projekce byla krásná, komorní, pro nás tvůrce a naše přátelé a bylo to pro nás všechny hodně dojemné.

Nesete si něco z Heleny s sebou?

Jsou věci, které mě Helena naučila. Je to silná, pevná osobnost, která upevnila i mě. Ten čas, kdy jsem ji hrála, mnou opravdu procházela. I když je to hrané, musela jsem si projít tím, čím ona a prožít si to. Ve chvíli kdy Helena neohroženě na sebe strhuje pozornost mnoha mužů i žen, i já, jako Eliška, jsem se musela přesvědčit, že to zvládnu, že v tu chvíli sebevědomě “vystoupím” před všemi těmi hereckými bardy a nebudu se stydět. Doufám, že tu jistotu si ponesu už napořád nebo že se alespoň občas přihlásí. Čerpám ze situací, které jsem si v roli prožila a naopak v rolích čerpám ze situací, které znám ze života.

V jakém žánru se cítíte nejlépe? A jaký by vás lákal si případně vyzkoušet?

Nejlíp je mi v dobrém scénáři a s dobrými kolegy. To je můj oblíbený žánr. Chtěla bych si ale vyzkoušet ještě spoustu věcí, třeba muzikál, nebo i dobrý thriller. Také jsem vlastně nehrála v příliš mnoha komediích, což vůbec není jednoduchý žánr, pokud má být dobrá. Ty mám osobně moc ráda.

Na vašem instagramu publikujete také krásné fotografie, které sama tvoříte, je pro vás hodně důležitá i vizuální stránka filmu či představení? Nemáte občas tendenci do ní zasáhnout?

Určitě je to pro mě důležité. Film i divadlo je přece audioVIZUÁLNÍ umění. Snažím se dělat věci, na které mě pak baví samotnou koukat. Mým zájmem o focení si automaticky trénuju oko a pak jsem i na vizuální dojem filmu více zaměřená. Ale spoustu věcí jako herec nemůžu úplně ovlivnit, je to týmová práce. Velká tvůrčí část se taky odehrává v postprodukci, ta může výrazně změnit celý natočený materiál dobrým i špatným směrem. Hercům může výrazně pomoct i ublížit. Takže můžu jen doufat ve skvělý tým. U Úsvitu byla ale vynikající tvůrčí atmosféra, kde naopak každý přicházel s tím, co ho zrovna napadlo a jeho názor měl váhu. Cítila jsem se během natáčení velmi svobodná a moc se mi to líbilo. I se podařilo propojit mě právě s některými lidmi z postprodukce, jako třeba se střihačem Pavlem Hrdličkou nebo se skladatelem Simonem Goffem, což bylo si myslím minimálně pro mě velkým přínosem při práci.

Nelákalo by vás někdy vytvořit filmový plakát?

To je zajímavá otázka na to se mě ještě nikdo nezeptal. Já si většinu svých fotografií zatím držím pod pokličkou, takže to nikoho nenapadlo a já si nejsem jistá, zda bych toho byla schopná. Někdy je ale lepší nad tím nepřemýšlet a občas se pak takové věci stanou přirozeně. Asi je fajn být věcem otevřená.

Fotoaparát má poměrně blízko ke kameře, nepřemýšlela jste někdy nad tím, že byste si někdy stoupla sama za kameru?

Musím říct, že by mě to bavilo. Ale opět je to věc přirozeného vývoje věcí. Teď bych si v tom ale vůbec nebyla jistá. Studovala jsem ale primárně tvůrčí obory – ať už je to choreografie na taneční konzervatoři Duncan nebo DAMU, kde jsem dělala alternu. Mám tedy zkušenosti s autorskou tvorbou a není pro mě cizí něco vlastního vytvářet. Takže i na to možná někdy dojde.

Kdo by byl ve vašem vysněném obsazení, které byste si ráda zrežírovala?

Asi to vezmu podle toho, s kým bych si v životě ráda zahrála. Kdybych si mohla vybrat kohokoliv, byl by to třeba herec Oscar Isaac a herečka Elle Fanning. S těmi si myslím, že by mě to bavilo.

(Rozhovor je součástí Festivalového magazínu Finále Plzeň)

MAG#art2friends