KAFKAesque v DOXu

Výstavu KAFKAesque, která se koná v rodném městě Franze Kafky, v Praze, při příležitosti stého výročí jeho smrti, plánovali kurátoři DOXu několik let. Projekt měl původně proběhnout již v roce 2023, ale s ohledem na covid musel být přesunut. Odvážný koncept se nakonec podařilo realizovat hned začátkem roku 2024, ještě před plným vypuknutím oslav roku Franze Kafky. 

Návštěvník DOXu se může ztratit v kafkovských reflexích tří desítek domácích i zahraničních umělců a umělkyň v rozsáhlé expozici představené ve dvou patrech Centra DOX. Podle jednoho z kurátorů výstavy Otto M. Urbana nebyl výběr umělců jednoduchý: „Počet tvůrců, kteří se nějakým způsobem Kafkou zabývali, je obrovský. My jsme vybírali primárně umělce, v jejichž tvorbě byl Kafka přítomen spíše nepřímo, ale o to intenzivněji. Nešlo nám o ilustraci, ale o reflexi. Výstava nemá komplexně mapovat všechny vlivy, které Kafka na současné umění měl a stále má, ale je určitou výsečí, jedním z mnoha možných pohledů.“

Pražský rodák Franz Kafka (1883–1924) je jedním z klíčových autorů kulturního světa 20. století. Jeho německy psané romány, příběhy a korespondence byly přeloženy do desítek jazyků, jeho dílo a život se staly předmětem četných monografií a odborných studií. 

Během života publikoval student práv a později dlouholetý úředník úrazové pojišťovny Franz Kafka pouze několik děl, která se nesetkala s větším ohlasem. A přestože intelektuálním a uměleckým kruhům bylo jeho dílo známé už ve 20. a 30. letech, celosvětového věhlasu se mu začalo dostávat až po druhé světové válce.

V průběhu následujících desetiletí se Kafkovo dílo postupně stává kultem. Jeho vliv sahá daleko za hranice literárních a akademických kruhů a nachází odezvu nejen ve všech oblastech kulturní produkce od vizuálního umění po film, hudbu a divadlo, ale i vně uměleckého světa. 

Zájem o Kafkovo dílo dal vzniknout i termínu ‚kafkovský‘ (v angličtině kafkaesque), který se pokouší postihnout podstatné rysy Kafkových textů: všudypřítomné působení neznámých autorit a aparátů moci a marné úsilí těch, kteří jsou v labyrintech jejich zvůle lapeni. Nesrozumitelnost, bizarnost a nelogičnost situací, ve kterých se protagonisté ocitají. Slovy Hannah Arendtové je to ‚tyranie bez tyrana‘ s nejasnými zákony, matoucími postupy, absurdní logikou, ale i humorem. To vše pojato mimo konkrétní čas a prostor,“ dodává Michaela Šilpochová, spolukurátorka výstavy a umělecká ředitelka DOXu. 

„Existuje kategorie kafkologů profesionálů. Existuje kategorie kafkologů amatérů. A existuje kategorie žasnoucích čtenářů, kteří upřednostňují osobní přístup. Ten je i kritériem naší výstavy. Zájem o osobní vztah současných umělců ke Kafkovi a jeho světu“, říká ředitel DOXu a spolukurátor výstavy Leoš Válka.

MAG#art2friends