Komorní výstava a best of UMPRUM

Autor: Matěj Racek

Práce, které na UMPRUM vznikají, se nerodí ve vakuu uměleckého prostředí, ve světě odtrženém od reality. Naopak, studentky a studenti stále častěji reflektují problémy, kterými je náš svět definován. Mohlo by se zdát, že práce a řešení, která přináší, úzce souvisí s výukou, a nemají proto velký dosah. Ale schopnost zaměřit se na jedno téma, se soustředěnou přesností ho rozvíjet, nerozptýlit se a svůj záměr naplnit – to je velká věc. 

Naši současnost provází pocit paralýzy. Každý den nastávají extrémní politické, klimatické, společenské a další výjimečné situace, které přitom téměř nepůsobí reálně. Prožíváme je na internetu, v mobilu nebo v počítači. Jejich nezměrné množství je těžko představitelné, a tak na ně neumíme adekvátně zareagovat. Když se přece jenom rozhodneme být aktivní, musíme se probojovat skrz algoritmy, které nám vytváří obsah na míru a zplošťují tak naši žitou realitu. Udržují nás v permanentním stavu jednoduchého pohodlí, omezují naši zvědavost, a tím i vůli jednat. Nakonec jsme rozptýlení, otupělí, apatičtí. Nejjednodušší je telefon schovat do kapsy a počítač zaklapnout. Potom to působí, jako by žádný problém neexistoval. 

Pro nás, kurátorky Bienále UMPRUM 2024, bylo důležité, aby výstava nepůsobila právě tímto dojmem přehlcení. Myslíme si totiž, že paralýzy je možné se zbavit. Stačí udělat jeden malý krok.

Z projektů, které studentky a studenti vytvořili v letech 2022 a 2023, jsme vybraly takové, které s námi tuto myšlenku sdílejí. Přistupují ke světu jako k místu, které má stále cenu zkoumat, naslouchat mu a pečovat o něj. Věří, že má smysl aktivně se zajímat o své okolí – nehledě na to, jestli jde o podmořský život na druhé straně planety, problematickou silnici po cestě do školy nebo žížaly ve vlastním vermikompostéru. Vystavené práce nedemonstrují individuálního génia svého autora ani nepřináší utopické vize univerzální kolektivní praxe. Přinášejí hmatatelná a reálná řešení, která nám mohou pomoci žít o něco lépe. Zaměřujeme se na malé věci, které jsou zvyklé světem proplouvat bez aplausu, ale které díky tomu soustředěně dosáhnou svého cíle. 

Jestli se také cítíte přehlceni, přinášíme čtyři způsoby, jakými je možné z paralýzy vykročit. Nabídnout svou pomoc nebo přinést konkrétní řešení problému je vždy posun správným směrem, i kdyby mělo jít o milimetry. Pokud přesto máte pocit, že jste se nepohnuli z místa, zkuste změnit perspektivu, s jakou se kolem sebe rozhlížíte. Schází-li vám k tomu inspirace, obraťte se ke svému okolí, a pečlivě poslouchejte. A jestli se vám i přesto nedaří se ztotožnit s příběhy druhých, začněte u sebe. Můžete svoje zkušenosti nabídnout ostatním?

Výstava i katalog jsou uspořádány podle těchto postupů. Doufáme, že do pocitů zahlcenosti a bezvýchodnosti, které na všechny z nás občas dopadají, vnesou studentky a studenti UMPRUM trochu naděje, že snažit se má smysl.

Marie Kordovská & Anna Sedláček Roubalová

Kurátorky


MAG#art2friends