Metronome Prague přivítá The Blaze a Kiwanuku

Francouzské duo The Blaze tvoří dva bratranci Guillaume Alric a Jonathan Alric. Oba se k hudbě dostali ze světa filmu a fotografie, což je patrné nejen na jejich silně narativních videoklipech se stovkami miliony zhlédnutí, za které posbírali řadu ocenění, ale také z jejich vystoupení. Při svých setech kombinují hudební produkci se svým filmovým uměním. Vidět The Blaze naživo je proto audio-vizuálním zážitkem, které publikum vtahuje do emotivních příběhů vyprávěných pro uši i oči.

S popularitou získali bratranci i možnost „překročit“ hranice kontinentu v rámci koncertních turné. A právě tyhle zážitky se propsaly do druhého alba s názvem Jungle. Nabití novými zkušenostmi z cestování posunuli vizuální tvorbu a hudbu ještě dál. Rozhodli se být ještě více všestranní.

Snažíme se najít lidské prvky nebo aspekty na místech, kde štěstí není tak zjevné nebo výrazné. Z těchto míst pak čerpáme inspiraci k vytváření básní a kontrastů ve své tvorbě,” vysvětlují Guillaume a Jonathan Alricovi. Nové album je postaveno na neobvyklých rytmech produkovaných syntezátory, které působí jako vítaný elektronický základ, kolem kterého The Blaze tkají své hudební plátno.

Tip #art2friends: na Metronome Prague 2024 nebude chybět ani kapela Bert & Friends v čele s Albertem Romanutti.

Londýnský zpěvák s ugandskými kořeny MICHAEL KIWANUKA patří k největším objevům britské hudební scény. Do povědomí se dostal hostováním na koncertech Adele. Brzy nato byl vyhlášen největší hudební nadějí roku v anketě BBC Sound Of 2012. Debut Home Again ho vynesl na vrchol britských hitparád a přinesl mu nominaci na Mercury Prize. Skladba Cold Little Heart ze stejného alba zněla v titulcích amerického seriálu Sedmilhářky.

Druhou desku Love & Hate natočil s americkým producentem Dangerem Mousem (The Black Keys, Gorillaz, Beck). Jeho třetí album s názvem Kiwanuka se stalo nejlepší deskou roku 2020 v žebříčku Mercury Prize. Porota složená z hudebních novinářů, šéfů vydavatelství i muzikantů pro něj hlasovala jednomyslně. Deník Guardian ji označil za jednu z nejlepších desek dekády.

Kytara, smyčce, dechové nástroje a perkuse vytvářejí čarovnou směs soulu, psychedelického rocku, funku a gospelu. Michael Kiwanuka zpívá vřelým hlasem o úzkosti i naději, o rasismu a policejní brutalitě, víře v sebe sama i o tom, co dnes znamená být lidskou bytostí. Sám odmítá být považován za mistra, a co víc, před několika lety se vážně zamýšlel nad ukončením své hudební dráhy kvůli nedostatečnému sebevědomí. Přestože všechna jeho dosavadní alba byla nominována na prestižní cenu Mercury. Kiwanuka je zkrátka skromný umělec, který neholduje excentrickým projevům a nachází inspiraci ve zvucích amerického soulu z období sedmdesátých let minulého století.

MAG#art2friends