Po čtyřech letech zpátky v Tokiu

Tenhle rok to byla moje 3. přehlídka a návštěva Tokia. Do Japonska jsme začali jezdit s Ateliérem designu oděvu a obuvi pražské UMPRUM pod vedením profesorky Liběny Rochové již před několika lety. Moje první návštěva byla v prvním ročníku v roce 2018, pak následně v roce 2019, kdy jsme tam už zažili rozpuk covidu, který nám pak následující 3 roky zavřel do Tokia dveře.

Je rok 2024 a já před koncem studia využívám poslední možnost tohoto výletu. Nedá se říct, že by se mnohé změnilo, snad i to přehlídkové molo vypadá pořád stejně. Trasy, oblíbené sekáče, kafíčka a jídlo, všechno se mi vrátilo.

První 3 dny jsme strávili přípravami přehlídek na Tokijské univerzitě Bunka, ze které vzešlo nespočet japonských talentů. Vidět vedle sebe tvorbu dvou tak rozdílných kultur se jen tak každému nepoštěstí. Je to rozhodně zážitek. Sleduji ty rozdíly, to, jak odlišně oděv jako takový vnímáme. Myslím, že my jsme hodně ovlivnění evropskou high fashion, většina z nás hltá každý pařížský fashion week místo oběda, oni jako by o nich nikdy neslyšeli. Většina studentů, se kterými jsem prohodila pár slov, ani netuší, kde se Česko nachází (to jim nemůžeme vyčítat), občas mám pocit, že ani netuší, co je to Evropa.

Potřebuji během přehlídky vyměnit modelku, protože jí nejsou boty, tohle je u nás naprosto normální situace i vteřiny před show… Tady? Mission imposible! Vše se striktně drží daného harmonogramu, neexistují změny, improvizace, zpoždění, to jsou tady sprostá slova. Pro nás, kde akademická čtvrthodinka je denní chleba, je tohle docela tyranie. Zároveň se mi ten řád a pořádek líbí.

Jedna přehlídka, druhá přehlídka, sbalit věci a hurá do víru velkoměsta. Procházím si svoje klasické trasy, jelikož jsem už většinu turistických lákadel viděla v předchozích letech a po přehlídkách mě skolila chřipka, spíš se po Tokiu toulám. První moje návštěva vždycky patří Shibuya crossing a následná procházka na Harajuku a Omotesando hills. Na Shibuya mám své oblíbené sekáče, kde vždycky ulovím pár designérských kousků za pár kaček. Doporučuju Bingo a síť secondhandů Ragtag, ale v okolí Shibuya a Harajuku je jich nespočet a většina stojí za návštěvu – to nejlepší pro každého fashion lovera. Omotesando Hills je taková tokijská Pařížská, akorát tady stojí za to koukat třeba jen na architekturu, například Flagship Comme Des Garcons z dílny Jana Kaplického. Tam doporučuji zajít i dovnitř, mají vždy zajímavé instalace.

Jedna z věcí, kterou na Japonsku miluju, je to, že když vejdete do některého z obchodů tzv. Pařížské, nikdo na vás nekouká, jakože tam nepatříte. Můžete si prohlédnout všechny produkty bez špatného pocitu. Což je pro studenty módy poměrně dost příjemné. Když už jsem u těch návrhářů a architektů, určitě stojí za návštěvu 21_21 design sight, Muzeum moderního umění a designu, jehož architektem je z části japonský návrhář Issey Miake, jehož plisované oděvy jsou pro Japonskou módu dost typické.

Když už máte hektického a přeplněného Tokia po pár dnech plné zuby, vřele doporučuji nasednout na vlak a zajet třeba do hodiny vzdáleného městečka Kamakura, které je i na konci ledna plné surfařů. Je fajn si tady jen tak sednout na pláž a poslouchat zvuky oceánu. Jen pozor na orly, ti tady kradou jídlo přímo z ruky nebo vám vykradou kabelku. Mimo pláže je tady socha velkého Buddhy, krásný chrám s vyhlídkou a také spousta malých obchůdků s keramikou nebo tradičními kimony za pár kaček.

MAG#art2friends