První filmová role Tamary Klusové

Chci si kousek Kristýny navždy nechat u sebe,“ říká v rozhovoru ke své roli

Michal Pazderka natočil krátký film Nejsi sama. Hlavní hrdinka Kristýna se konfrontuje se smrtí své matky. Jenže proces niterného vyrovnání se s nečekanou situací komplikuje fakt, že Kristýnina dcera Barbora tvrdí, že se babička v domě stále nachází. Do role matky a dcery obsadil Tamaru Klusovou a její dceru Josefínu. Autory scénáře jsou Michal Pazderka a Filip František Červenka, známý například ze seriálů Most a Osada. Premiéra filmu Nejsi sama se uskuteční 29. srpna od 19.30 v pražském Kině Pilotů v rámci jedinečného filmového maratonu “Film Film Film”.

Scénář k filmu jsme napsali společně s Filipem jednoho jarního večera, a poté jsme ho upravovali s dramaturgem Tomášem Bedřichem Zvelebilem a Matějem Matoušem. Natáčeli jsme tři dny v jednom z domů na Kladně, který patří prarodičům našeho produkčního. Natáčení probíhalo krásně a obešlo se bez větších problémů,“ rekapituluje Michal Pazderka, který film režíroval i produkoval.

S Tamarou Klusovou jsme si v následujícím rozhovoru povídali nejen o její první velké herecké výzvě

Tamaro, ke všem tvým aktivitám jsi v letošním roce přidala zcela novou zkušenost – hraní ve filmu. Jak se to přihodilo?

Seděla jsem na pláži v Chorvatsku, zazvonil mi telefon a na jeho konci se ozval odvážný, skvělý Michal Pazderka s otázkou, zda bych chtěla hrát hlavní roli v jeho krátkém filmu Nejsi sama. Upřesnil, že film vypovídá příběh o Kristýně, které zemře matka a ona tak prochází pěti fázemi smutku: depresí, agresí, popíráním, smlouváním a smířením. Přišlo mi absolutně troufalé vyslovit své ano této výzvě. Pak jsem si ale přečetla scénář a uvědomila si, že charakter Kristýny je mým přesným opakem. Já v životě na sílu stále držím pohromadě a málokdy si dovolím selhávat a vnořovat se do světa bolesti a emocí. Kristýna ale bez strachu umí haprovat, selhávat, křičet, plakat. A tak jsem v tu chvíli ucítila, že se od ní mám co naučit a že k celé věci jako neherečka mohu přistoupit jedinou cestou, a to konstelací… Vstoupila jsem do jejího světa a jsem za tu zkušenost moc vděčná. Chci si kousek Kristýny navždy nechat u sebe. Dovolit si dělat chyby, vyslovovat svoje emoce a pocity bez ohledu na to, jestli jsou správně nebo dostatečně korektní.

Kromě toho, že to byla tvá první taková zkušenost, jsi zároveň dostala výjimečnou příležitost zahrát si se svou skutečnou dcerou, prvorozenou Josefínou. Můžeš se s námi podělit o váš tvůrčí proces?

Josefínka už svojí první hereckou zkušenost má, takže oproti mně byla v mých očích naprostý profík a mazák. Máme tam spolu jednu velmi bolestivou a vyhrocenou scénu, kdy na ni křičím a cloumám s ní. Josefína mi po natočení tohoto obrazu řekla: ´Mami, to je super, že jsem prožila poprvé v životě, jak na mě křičíš. Jsem ale ráda, že to tak v reálném životě není

A odešla si v lehkosti dát oběd. Já jsem seděla v trávě jako hromádka neštěstí, emočně úplně na dně. Z celého tvůrčího procesu si odnáším ještě daleko větší úctu a obdiv ke všem mým hereckým kamarádům. Herectví není hraní si na …, ale vtělení se do …. Alespoň já to tak vnímám. Poklona vám všem, páni herci a paní herečky!

Kde film můžeme v následujících měsících vidět?

29. 8. je premiéra v Kině Pilotů. Lístky se ale vyprodaly během dvou hodin. Jaké plány s filmem Michal bude mít dál, je spíš otázka na něj. Především si moc přeju, aby mu jeho film otevřel dveře na filmovou školu, po které touží. To byl hlavní důvod, proč film Nejsi sama vzniknul.

Víme, že děláš řadu dalších věcí – píšeš knihy pro děti a ilustruješ je (O všech zvířatech), jsi influencerka, zpíváš s Tomášem občas na koncertech, navrhuješ produkty, děláš merch … Co Tě naplňuje a jak je možné být s velkou rodinou takto pracovně produktivní?

Jsem taková chobotnice a trochu nezastavitelná. A moje bezbřehá láska a vášeň pro všechno je trochu past. Přitom mým snem je trochu upokojit a uklidnit všechny rozjeté vlaky a soustředit se teď na další knihu pro děti, kterou píšu. Víc se vrátit k hudbě, která je nedílnou součástí mého života od pěti let a na kterou teď nebylo vedle mých mateřských a pracovních povinností dost času. Ale kdo ví, jakým směrem mi zafouká do plachet.

… a PS je naše „A2F otázka”: Pamatuješ takovou tu dětskou hru „jméno / město / zvíře / věc”? Upravili jsme ji na „art/ město / zvíře / věc“ a prosíme Tě o bezprostřední reakci.

LADA / BARCELONA / RODIGO (můj pes) / KAFE

@PAF

MAG#art2friends