Rozhovor s Milanem Ondríkem

Výpravné drama Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka vstupuje do kin. Eliška Křenková v hlavní roli těhotné lékařky přijíždí v roce 1937, krátce před válkou, se svým manželem, ředitelem továrny, vystavět v Tatrách po vzoru Zlína pokrokové město Svit. V roli příslušníka prvorepublikové kontrarozvědky se představí herec Milan Ondrík, držitel hlavní herecké ceny z festivalu v Karlových Varech.

Vaše postava by se dala vnímat jako hlavní antagonista filmu, zároveň je ale Robert, agent kontrarozvědky, nesmírně vzdělaná postava, která jakoby byla stále o krok před ostatními. Co je to podle Vás za člověka?

Robert je velmi zvláštní postava s nádechem tajemna. S každou postavou, kterou vytvořím, vymýšlím i její životní příběh. U postavy Roberta jsem si vymyslel nekonečné možnosti jeho životního (pre) příběhu. Ale nakonec jsem je všechny opustil a rozhodl jsem se, že chci, aby i pro mě jako pro herce zůstal Robert tajemný a záhadný. Neměl jsem tak žádné limity v jeho ztvárnění, což mi dalo svobodu při jeho tvorbě.

Robert nikdy nepracuje sám, ve filmu ho téměř vždy vidíme s jeho kolegou Majorem, který ale narozdíl od výmluvného Roberta, nepromluví za celý film jediné slovo. Jak si jejich vztah vysvětlujete?

Ve dvojici se vždycky pracuje lépe a hlavně – je to bezpečnější při našich často složitých a náročných misích. Naše dvojice se doplňuje. Každý tam má svůj úkol. Jeden umí zaujmout svým vystupováním a ten druhý je platný hlavně v terénu, při konkrétních operacích. Jejich vztah je hlavně pracovní, nemyslím si, že by tajili nějakou “zakázanou” vzájemnou náklonnost – i když člověk nikdy neví a fantazii se meze nekladou. Především v mé tvorbě charakterů postav, které hraji.

Když jste poprvé dostal nabídku hrát ve filmu Úsvit a četl jste scénář, co Vás nejvíce zaujalo?

Navzdory tomu, že jsem četl scénář dobového filmu, jsem měl pocit, že nejsem v minulosti ale naopak – že se dívám do budoucnosti. Zaujal mě moderní jazyk, kterým byl scénář psaný, barevnost jednotlivých postav a charakterů. A samozřejmě hlavní zápletka, která ve mně vzbuzovala zvědavost a chuť se ponořit do velmi tabuizovaných témat.

V jedné ze scén filmu Robert kritizuje tehdejší tisk a vysvětluje, že “všichni přehání”. Překvapivým, ale v jeho podání sebejistým způsobem označí Adolfa Hitlera za “racionálně uvažujícího muže, který jen dělá ramena, aby ochránil svůj vlastní národ před nebezpečím”. Myslíte, že se dnes lidé dopouští stejných chyb? Že podceňují hrozby, které našemu světu hrozí a bagatelizují je?

Ano, právě to je jedno z témat, které v sobě velmi často řeším a ptám se sám sebe, proč stále opakujeme ty stejné chyby a neumíme se poučit z vlastních historických přešlapů, abychom jako společnost rostli a rozkvetli. Bohužel šlapeme stále do stejného bahna.

Proč by měli diváci vidět film Úsvit?

Protože to bylo krásné natáčení plné lásky. Protože je to film jak současný, tak historický a myslím, že je to film i o naší budoucnosti. Ano, jsme nepoučitelní a náš film nám dává možnost to aspoň trošku napravit.

MAG#art2friends