V dramatickém příběhu s kriminální zápletkou Miloslav König hraje roli Aloise, ředitele továrny, který sklonku 30. let se svou manželkou (Eliška Křenková) přijíždí vystavět v Tatrách po vzoru Zlína pokrokové město Svit. Jejich plán ale naruší záhadný nález a příjezd tajné policie.

Hraješ Aloise, ředitele fabriky a manžela Heleny, která je v sedmém měsíci těhotenství. Jejich vztah je na začátku filmu idylický, sledujeme je v zamilované sekvence z Tater, brzy se ale jejich láska pod náporem okolností začíná rozpadat. Jak jsi Aloise při prvním čtení scénáře vnímal? Byl Ti sympatický?

Ze začátku jsem ho vnímal jako láskyplnou oporu a parťáka Heleny, kdy i pod tlakem okolí dokáže vnímat a podporovat svou ženu. Ukazuje se ale, že jeho praktický a zásadový přístup je čím dál víc neslučitelný s ideály jeho ženy. Aloise jsem vnímal jako slábnoucího, někoho kdo nemá čas a dost vnitřní síly se konfrontovat s komplikovaností situace a propadá se do polovičatosti a konvenčnosti.

Co je cílem Tvojí postavy a v čem začne Helena v určitý moment Aloise ohrožovat?

Alois má před sebou velký pracovní úkol, velkou zodpovědnost za fabriku a její progres. Také chce být dobrým otcem a manželem. Jeho cílem je dotáhnout velké dílo, udržet rodinu a vyřešit všechny nastalé komplikace pro blaho všech. Helena je ale urputná a neustále přikládá do ohně, který se Alois snaží uhasit. Helena se prostě začíná plést do věcí, do kterých jí podle Aloise nic není.

Alois je člověk, který si svou pozici tvrdě oddřel a za všechen úspěch vděčí jen sám sobě. Helena je oproti tomu žena, která to měla v životě snažší, nebo to jí alespoň Alois vyčte. Jaký byl Tvůj vztah k Heleně při čtení scénáře? Rozuměl jsi i jí anebo jsi byl ponořen pouze do optiky vlastní postavy?

Při prvním čtení mě vedla příběhem Helena, byla tou hrdinkou, se kterou jsem se ztotožňoval. Ona nesla hlavní témata a hlavně skrze ní jsem prožíval celý příběh. Rozuměl jsem jí, i mě štvala její místy až fanatická potřeba spravedlnosti. Pak už jsem se ale začal věnovat Aloisovi.

S Eliškou Křenkovou, představitelkou Heleny, ve filmu procházíte různorodými emocemi, přes velkou lásku až po ošklivou hádku, ve které jakoby Alois vytáhl všechny špatné věci, které si na Helenu za celý jejich vztah “vedl”. Jaké scény se vám společně hráli nejpřirozeněji a u které jste si naopak říkali, že to bude těžké?

Začínali jsme těmi složitějšími scénami, kdy se vztah začíná komplikovat a vygraduje to až k oné hádce, které jsem se bál nejvíc. Myslím, že ani Elišce to nebylo moc příjemné. Pak už jsme se ale vrátili k začátku celého filmu, kdy jim to ještě “klape”, a to jsme si myslím užili. Bylo fajn končit harmonií.