Animátorka, ilustrátorka a fotografka Eliška Podzimková, která má na kontě mimo jiné spot pro Jamieho Olivera, titulní stránku newyorského vydání deníku Metro, dokreslené fotky pro americký Vogue či spolupráci s Tomášem Klusem, připravila pro třeboňskou Galerii 105 výstavu Sopka Les Prales.
Na té představí ilustrace Malého prince, které vznikaly na Islandu, kde Eliška nejen fotila, ale také sbírala přírodní materiál – obojí pak použila v kolážích k novému vydání nejslavnější Exupéryho knihy. Kromě ilustrací se na výstavě objeví také obrazy, které jsou inspirované její dobrodružnou cestou po filipínském ostrově Negros, a také ukázka z chystaného projektu z Tanzanie. Do obou těchto světů umožní divákovi výstavy proniknout hlouběji díky rozšířené realitě, se kterou v obrazech pracuje.
Rozhovor s Eliškou Podzimkovou
Eliško, je půlka prázdnin, pracuješ nebo odpočíváš a bavíš se?
Půl na půl. Teď tu zrovna sedím u ilustrací do nové knížky o Arnoštovi Lustigovi, kterou napsala Markéta Pilátová. Ale práci si beru s sebou na výlety a užívám léta, jak můžu!
Přinášíme ukázky z tvé výstavy SOPKA LES PRALES. Můžeš nám ji přiblížit?
SOPKA LES PRALES je taková trochu spontánní výstava, která kombinuje projekty z cest. Je tam zlomek Malého prince z Islandu, filipínský ostrov Negros a jeho super zvířectvo a pak taky malá ukázka z chystaného projektu z Tanzanie. Výstava je do 2. 9. v krásné galerii přímo na náměstí v Třeboni – Třeboň 105. Samozřejmě je zase interaktivní a všechny obrázky na výstavě se dají rozpohybovat skrz rozšířenou realitu – appku Artitive.
Máš nějaké dlouhodobé projekty? Víme, že pracuješ už druhým rokem na unikátním “rozhejbaném“ cestopisu o Zanzibaru, na který často jezdíš a z kterého za tebou jezdí do Prahy kamarád Tofa. Řekneš nám víc? Na výsledek už se fakt těšíme!
Yes, pracujeme na projektu z Tanzanie, kam se s mou holkou Julií rády vracíme a zůstal nám tam kus srdce. Rozhodly jsme se o tom „napsat” knížku, ale spíš je to takový sled zážitků a poznatků o lidech, které jsme tam potkaly a zamilovaly si. Jedním z nich je třeba náš kamarád Tofa ze Zanzibaru, který za námi byl už i v Praze. Nikdy jsme si nedokázaly představit, že přijede, ale stalo se! V zimě jsem s ním byla v Krkonoších, kde poprvé v životě viděl sníh a ptal se, jestli když sněží, tak jestli to bolí. Asi si myslel, že to padá v takových kusech, jako leží na zemi. Ten střet rovin, ve kterých každý žijeme na druhém konci planety, je hrozně pohlcující a zajímavej.
Obě jsme s Julií naprosto otevřené a respektující vůči jinakostem, lidem i kulturám, ale i tak nás to hodně učí vidět svět ještě jinak, a to bychom rády do projektu dostaly. Ke knížce bude velká interaktivní výstava pro malý, velký, starý, hubený… prostě všechny. Moc se na ni těším!
Krom toho pracujeme i na takovým mini seriálu se záběry od Kubíka Pexy. Celý tenhle projekt doplní hudba od kamarádky Káti Kutné, která s námi v Tanzanii byla, aby nabrala různé zvuky, ze kterých teď dělá hudbu. Doufám, že se dočkáme už příští rok, jen pořád hledáme ten správný prostor na výstavu v Praze.
… a PS je naše „A2F otázka”: Pamatuješ takovou tu dětskou hru „jméno / město / zvíře / věc”? Upravili jsme ji na „art/ město / zvíře / věc“. Odpovíš nám bez velkého přemýšlení?!
Miro Švolík / New York / tuleň / korálky
/@PAF/