Spolupráce Karla Svobody s Václavem Vorlíčkem

Roku 1972 má premiéru film Smrt si vybírá s Janou Šulcovou, Václavem Postráneckým nebo nezapomenu­telným Janem Libíčkem. Jde o první spolupráci mezi Karlem a Václavem Vorlíčkem. Karel je nadšený, když mu známý režisér zavolá s nabídkou a pozve ho na pracovní projekci.

Vorlíček dokáže film udržet prostý dobové propagandy. Kostýmy tvoří Theodor Pištěk, je to tak i první film, kde se mezi hlavními profesemi fil­mu oba setkávají. Jana Šulcová zde hlasem Marie Rottrové zpívá píseň Život utíká, která se stává leitmoti­vem celého filmu a její melodie se ozývá jak v úvodních, tak v závěreč­ných titulcích.

Vlastní soul-rocková píseň je jedi­nečná i provedením jedné z nejori­ginálnějších kapel té doby, Flamin­ga. Jakmile posluchač uslyší tóny basové kytary a hammondových varhan, jasně cítí dech světové hud­by začátku sedmdesátých let.

Nutno podotknout, že ve filmu zazní živelnější provedení písně než to, které posluchač zná ze singlu Marie Rottrové. Kapela Flamingo pak ve filmu skutečně vystupuje, ovšem premiéra se koná až o rok později, a to už je normalizátory přinucena přejmenovat se na Plameňáky.

Úspěšná spolupráce Karla a Václava Vorlíčka je prvním krokem k něče­mu mnohem většímu. Režisér Karla oslovuje, aby napsal hudbu i pro jeho další film, Tři oříšky pro Popelku.

V dubnu zve Karla Václav Vorlíček na projekci Popelky. Ti dva si plác­nou a začne vznikat nesmrtelná hudba s hitem Karla Gotta Kdepak ty ptáčku hnízdo máš.

Karel začíná rok prací na filmu Což takhle dát si špenát, dalším hitem natočeným Václavem Vorlíčkem podle scénáře Miloše Macourka. Titulní píseň nazpívá Jiří Schelinger a Karlův energo-dupák crazy komedii dokonale vystihne.

Karel skládá hudbu a titulní melodii k další Vorlíčkově pohádce Jak se budí princezny. Píseň Jdi za štěstím přinese Karlovi úspěch i za hrani­cemi, protože se s Karlem Gottem vrací na festival Yamaha v japon­ském Tokiu.

MAG#art2friends