Zásah štěstím Woodyho Allena

Fanny a Jean působní jako naprosto dokonalý pár. Mají vše, o čem ostatní sní. V profesním životě jsou spokojení, žijí v nádherném bytě v krásné pařížské čtvrti a zdá se, že jsou do sebe zamilovaní stejně, jako když se poprvé setkali.

Vše ale změní jedno náhodné setkání. Když Fanny potká Alaina, svého bývalého kamaráda ze střední, bezděčně propadá jeho neodolatelnému šarmu. Její pocit štěstí a poklidu v idylickém manželství dostává trhliny. A s každou další schůzkou jsou si s Alainem bližší a bližší…

Ačkoli je filmografie Woodyho Allena nepochybně spojena s New York City, Paříž vždy měla v srdci filmaře zvláštní místo. Poté, co v roce 1996 natočil v Paříži Všichni říkají: Miluji tě (Everyone Says I Love You) a z francouzského hlavního města udělal hlavní postavu svého filmu Půlnoc v Paříži (Midnight in Paris) v roce 2011, opět se vrací do města světla a tentokrát natočil celý film ve francouzštině. Původně zvažoval, že Zásah štěstím (Coup de chance) bude v angličtině a hlavní hrdinové budou Američané žijící v Paříži. „Vlastně nemluvím francouzsky a rozumím ještě méně, ale když jsem dokončil scénář, říkal jsem si, že by byla skvělá zkušenost natočit to ve francouzštině,“ říká Allen. „Vždycky jsem miloval evropskou a francouzskou kinematografii a když jsem svým producentům navrhl, že bych to natočil ve francouzštině, reagovali nadšeně.

Allen přiznává, že některé z herců, kteří byli obsazeni do Zásahu štěstím, neznal, ale všechny si sám vybral a všichni jsou prvotřídní herci. Krátce jim vysvětlil priority při natáčení a jak hercům, tak ostatním členům štábu nechával částečnou tvůrčí svobodu. “Chtěl jsem, aby se vyjadřovali vlastními slovy, aby mluvili jako běžní Francouzi,“ dodává režisér. „Nemuseli se přísně řídit mým scénářem – mohli se uvolnit a improvizovat a mluvit tak, jak by mluvili za podobných okolností. Když dáte hercům takovou svobodu, dostanete od nich skvělé výkony.“

Můj trik, jak natočit skvělý film, je obklopit se prvotřídními spolupracovníky,“ pokračuje Allen. „Stačí je správně vybrat a pak je nechat umělecky se vyjádřit. S Vittoriem pracujeme stejným způsobem. Vittorio si přečte scénář, popovídáme si o tom, jaký by měl být výsledný pocit z filmu, a pak mu dám naprostou tvůrčí svobodu. Je nadaný umělec a téměř vše, co udělá, je přirozeně krásné.

Storaro se pro natáčení Zásahu štěstím rozhodl použít 16-bit digitální kameru Sony Venice, která poskytuje bezkonkurenční rozlišení a kvalitu obrazu. „Klasický film mi vůbec nechybí,“ říká kameraman, který nasnímal většinu filmů Bernarda Bertolucciho a Apokalypsu Francise Forda Coppoly. „S touhle kamerou můžete zachytit až 200 milionů různých odstínů! Zásah štěstím jsme natáčeli v Paříži, což je v podstatě téměř severské město. Natáčeli jsme na podzim, takže bylo většinou zataženo a celé město zářilo umělým osvětlením. Takže jsem u většiny scén využíval kontrast mezi umělým a přirozeným světlem.

Stejně jako obvykle se Storaro snažil vizuálně zdůraznit protiklad mezi hlavními protagonisty. „S Fanny jsem spojil teplé tóny – krásné polední světlo nebo teplé odlesky západu slunce, protože to jsou chvíle, kdy se potkává s Alainem,“ vysvětluje kameraman. „Abych posílil Fannyin pocit svobody, většinou jsem ji natáčel Steadicamem s delším objektivem. S Jeanem to bylo přesně naopak, protože je spojován s měsíčním světlem, a tak jsem ho točil v širokých záběrech, abych ukázal, že se prakticky pohybuje vždy pouze vpřed.” Jeanovu výhradnímu území – jeho nádhernému pařížskému bytu jsem dal namodralý tón, který se stává intenzivnějším s rostoucím napětím. “Ve skutečnosti byly stěny bytu bílé,“ dodává Storaro.

MAG#art2friends