Místo open-air inscenace komentované koncertní provedení, místo orchestru klavír a ve sboru ženy bez domova. RUN OPERUN přenáší Bizetovu Carmen do klubu FUCHS2 a odhaluje její syrové jádro.
O svobodě a touze? O lásce? Nebo o představě, že člověka, kterým jsme fascinováni, můžeme také vlastnit? Carmen se stala symbolem nespoutané ženskosti, její příběh ale už sto padesát let končí stejně. Umělecký kolektiv RUN OPERUN nehodlá genderové stereotypy slavného libreta přehlížet ani cudně opravovat. Vytahuje je na světlo, obrací, komentuje - a zkoumá, co z příběhu zůstane, když mu přestaneme stoprocentně věřit.
Do inscenace Carmen P*čo! přímo vstupuje svět, ve kterém dnes nezávislé umění vzniká: granty, dotace a krize ve financování kultury. Původně měla vzniknout velkolepá open-air inscenace pro tisíce lidí na Štvanici. Projekt ale nedostal očekávanou podporu, a tak se uzavírá do klubu FUCHS2 s kapacitou pouhých 80 lidí. Místo orchestru zazní aranž pro klavír a vedlejší postavy tvůrci škrtli. Původní zklamání ale proměnili v tvůrčí metodiku.
„Nezávislá kultura se nachází v bodě, kdy musíme otevřeně mluvit o podmínkách, ve kterých vzniká. V době, kdy společnost čelí krizi hodnot, od ohrožení autonomie žen až po tlak na veřejné instituce, je pro nás důležité neutíkat k prázdnému estetizování. Carmen pro nás není jen operním hitem, ale živým komentářem ke svobodě. I přes drastické rozpočtové limity jsme se rozhodli projekt nezrušit, ale proměnit restrikce v tvůrčí gesto. Bude to Carmen - syrová, přímá a bez kompromisů. Bude Carmen P*čo!“ říká Veronika Kos Loulová, zakladatelka, umělecká šéfka RUN OPERUN a operní režisérka.
Otázka svobody se tu netýká jen jedné slavné operní hrdinky. RUN OPERUN se spojil s organizací Jako doma, která pracuje se ženami se zkušeností s bezdomovectvím. Inscenační tým se rozhodl začlenit tyto ženy přímo do koncertu. Limity grantového systému se tu potkávají s limity existenciálními.
Carmen v klubu FUCHS2 tak není náhražkou „velké opery“ ani jejím uctivým koncertním výtahem. Je syrovým setkáním s Bizetovou hudbou a s příběhem, který známe možná až příliš dobře. Krásným, směšným, problematickým i krutým. A pořád živým.
