Co se doopravdy dělo na place Kubrickova filmu? Nový dokument to prozrazuje

Než přijde válka, Kubrick "staví" vojáka

Film o Vietnamu si spojujeme hlavně s džunglí a boji. Kubrick nezačíná džunglí, ale výcvikovou základnou Parris Island, kde se z kluků pod křikem seržanta Hartmana stávají vojáci s posvátným vztahem ke zbrani. U vojína Pylea, nejslabšího z party, dojde tenhle proces demolice a znovupostavení do extrému: stane se z něj přesně to, co Hartman chtěl, tedy voják, co umí zabíjet bez váhání, jenže nastartované násilí už nejde vypnout, a on nakonec zastřelí Hartmana a pak sebe. Kubrick tak divákovi ukazuje, kam výcvik vede, ještě dřív, než ho pošle do války, a stejný princip nese i název filmu: kovový plášť kolem měkčího jádra střely je metaforou pro to, jak se ze zranitelných kluků snaží výcvik udělat dost tvrdou skořápku na to, aby dokázali zmáčknout spoušť.

Proč se film rozpadá na dvě poloviny

Pak přijde Vietnam a změní se úplně všechno, barvy, prostředí, hudba i tempo, jako by šlo o jiný film. Ten zlom ale obě části nerozděluje, spíš je drží pohromadě. Na Parris Island jsme viděli, jak se voják staví, ve vietnamském Hue vidíme, co se stane, když je vpuštěn do válečného chaosu.

Do popředí se dostává Joker, který se na rozdíl od Pylea snaží udržovat odstup. Válku pozoruje, popisuje a jako ochranu používá ironii. Na těle přitom nosí rozpor, který nejde přehlédnout: na helmě nápis Born to Kill, na uniformě symbol míru. Když se ho na to zeptá jeden z důstojníků, Joker odpoví odkazem na Jungovu myšlenku o dualitě člověka. Přesně v tomhle rozporu ho Kubrick drží celý film.

Finále, které vše uzavírá

Joker si tenhle vnitřní konflikt udrží jen do chvíle, kdy přestává být pouhým pozorovatelem: ve finále stojí tváří v tvář zraněné vietnamské odstřelovačce, která marines žádá o smrt, a je to nakonec on, kdo stiskne spoušť.

V tu chvíli se obě poloviny filmu spojí: Pyle od začátku ukazoval, kam vede vynucená proměna, Joker se jí bránil ironií, ale teď pozorování přestává stačit i jemu. Hned poté marines pochodují hořícím Hue a zpívají znělku Mickey Mouse Clubu, obraz vojáků schopných zabíjet, kteří se uprostřed trosek na chvíli vrátí k písničce ze svého dětství. Obě poloviny tak nevyprávějí dva příběhy, ale dvě fáze jednoho procesu, v první se zbraň vytváří, ve druhé se spoušť mačká, a přesně tuhle stavbu má nový dokument teď rozkrýt.