Fraškoid­ně absurd­ní kon­verza­ční kome­die Shrex: Hra o přežití

Sebestřed­nost a pokry­tectví jsou hlavní z řady dalších nepěkných vlast­nos­tí „hrozných postav“, které se ve hře objeví. Nedove­dou chvilku mlčet a zacyk­lu­jí se v bizarních diskuzích. Jejich (né)zvratně zde­for­mované charak­tery, nas­tavu­jí zrcad­lo vše­mu a všem. Jen sebe nikdy za nic neviní. Hrají: Sebas­t­ian Šikl, Simona Lewandowska, Vavřinec Volek, Radek Lajfr, Adi­na Šul­cová, Mar­tin Mlčouch.

Absurditou ve hře nejsou jen „odbržděné“ raperské monology nebo zpěvy, nýbrž k nesmyslnosti dovedené současné lidské charaktery a typy, vesměs z řad teenagerů. Ti se kvůli svým ujetostem nedobrovolně dostávají do moci démona, který o nich ví vše, a oni bojují o přežití (lehká parodie hororových sérií typu Saw).

Ne všechny slangové generační hlášky jsem pochytil, zato jsem ocenil typologii jednotlivých figur postavených do stejné situace. A nešlo si přitom nevšimnout originálního slovníku, který sahal od poloh spíše fekálních (upejpavé televize by se musely upípat) až k humoru, který byl oslavou svobodného jazykového projevu. V naprosté většině těžil z toho, co připadá tvůrcům absurdní. Výsledkem bylo ryzí absurdní divadlo, model 2023/24.

Při zářijové premiéře v prostoru Kasárna Karlín se tvůrci a tvůrkyně (Adina Šulcová, Ondřej Kulhavý ad.) nechali slyšet, že toto představení o mladých pro mladé je určeno těm, kdo nechodí do divadla. Mladý věru nejsem, do divadla chodím už sedmdesát let – a přece se mi hra líbila. Ač zmíněnou hororovou sérii neznám, výchozí situace skupinového zajetí a vyjevení charakterů postav v mezní situaci mi připomněly desítky jiných podobných modelových příběhů. Spíše než o povědomý dějový model jde tu ale o to, kým tento rámec tvůrci zabydleli. Holčina, která notoricky nesbírá výkaly svého psa, chorobný lhář a hochštapler, smažka jako programový narkoman, nekritická fanynka Václava Havla a bigotní náboženská fanatička.