Dva prokurátoři, novinka uznávaného režiséra, jehož tituly se pravidelně objevují v programu nejprestižnějších světových festivalů, měly svou premiéru loni na Filmovém festivalu v Cannes, kde se ihned začaly těšit skvělým ohlasům. Snímek se následně stal vůbec nejlépe hodnoceným filmem z celé soutěže v kritickém žebříčku Jury grid. Drsné totalitní drama, které měli čeští diváci šanci v předpremiéře zhlédnout na karlovarském filmovém festivalu za účasti režiséra a hlavní hvězdy, vstupuje od 5. března pod distribuční hlavičkou Aerofilms do českých kin.
Gulag bez příkras: Dva prokurátoři přinášejí do kin svědectví o stalinistickém teroru
Sovětský svaz v roce 1937 procházel nejtěžším obdobím stalinistických čistek. Ve společnosti převládal strach, ale našli se tací, kteří se rozhodli pátrat po pravdě. Jedním takovým mužem je i Alexander Korněv, hrdina nového snímku ukrajinského režiséra Sergeje Loznicy.
Sovětský svaz v roce 1937 procházel nejtěžším obdobím stalinistických čistek. Ve společnosti převládal strach, ale našli se tací, kteří se rozhodli pátrat po pravdě. Jedním takovým mužem je i Alexander Korněv, hrdina nového snímku ukrajinského režiséra Sergeje Loznicy.
Příběhy z gulagových motáků
Georgij Děmidov, autor románu Dva prokurátoři, byl v roce 1938 zatčen v ukrajinském Charkově, kde pracoval jako experimentální fyzik. Čtrnáct let strávil v těch nejdrsnějších gulazích, které sám označoval za „Osvětim bez pecí". O svých zkušenostech napsal v několika knihách, ty však světlo světa spatřily až o mnoho desetiletí později. Dva prokurátoři vznikli již v roce 1969, avšak tehdy nebylo možné takové texty nejen vydat – bylo také nebezpečné je číst rodině a přátelům doma. V srpnu 1980 byly všechny Děmidovovy rukopisy zabaveny KGB a v roce 1988 byly na žádost autorovy dcery vráceny. Dva prokurátoři se tak dočkali svého prvního vydání až v roce 2009, kdy si získali obdiv i samotného Loznicy.
Svědectví aktuální dodnes
Loznica ve své tvorbě dlouhodobě sleduje paralely mezi totalitními zvěrstvy Sovětského svazu a současným putinovským Ruskem – již v roce 2019 režíroval archivní dokument Stalinův státní pohřeb. „Během posledních třiceti let jsem shromáždil poměrně rozsáhlou knihovnu děl vězňů gulagu i nacistických táborů. Děmidovův román jsem přečetl a příběh ve mně zůstal," vzpomíná na první setkání s knižní předlohou Loznica. „O několik let později jsem napsal scénář. V zemi, kde byly desítky milionů lidí vysídleny nebo prošly gulagem a desítky milionů zahynuly v táborech, umrzly hlady nebo jednoduše zemřely v důsledku nesnesitelných životních podmínek, žije duch těchto tragických událostí téměř v každé rodině a jako společnost nás pronásleduje dodnes."
Adaptace Děmidovovy novely tak pro něj byla důležitým projektem. „Bohužel tato témata zůstanou aktuální tak dlouho, dokud budou kdekoliv na světě u moci totalitní režimy. Žádná z existujících společností, bez ohledu na to, jak je vyspělá a demokratická, není imunní vůči autoritářství a diktatuře. Proto se domnívám, že velké čistky třicátých let je stále nutné studovat a znovu o nich přemýšlet," dodává k filmu a vzápětí apeluje na současnou politickou situaci. „Historie se opakuje. Časy se mění, okolnosti se mění a technologie se vyvíjejí, ale výsledek je vždy tragický. Pokušení dosáhnout politických cílů jednoduchými a ‚účinnými' prostředky násilí se může ukázat jako neodolatelné pro vládnoucí elity i v těch nejdemokratičtějších a zdánlivě nezkorumpovatelných zemích."
