Heda Gablerová: Ibsenovo nejzáhadnější drama míří na scénu Stavovského divadla

Heda: žena, která se ti dostane pod kůži

Hrdá, manipulativní, ale zároveň uvězněná a po skutečném životě toužící – taková je Heda Gablerová, dcera generála Gablera, která se k překvapení všech provdá za ctižádostivého, zoufale nudného historika Jørgena Tesmana. Minulost se však vrací v podobě jejich společné známé Tey Elvstedové a především Eilerta Løvborga – atraktivnějšího, talentovanějšího Tesmanova konkurenta a Hediny dávné lásky. Když se Tesmanova profesura ocitne v ohrožení a Hedina představa o budoucím životě se začne rozpadat, probouzí se v ní temnota, zlost a tvrdost, se kterou je připravena zúčtovat se světem kolem sebe.

Quentin Tarantino současného divadla

Za režijním pultem stojí maďarský režisér Viktor Bodó, označovaný za „Quentina Tarantina současného divadla" díky svému rukopisu plnému citátů, akce, vtipu a žánrové fluidity. Bodó vystudoval herectví a posléze divadelní režii na Divadelní a filmové univerzitě v Budapešti. V roce 2008 založil vlastní soubor Szputnyik Shipping Company a k jeho největším úspěchům patří dramatizace Kafkova Procesu nastudovaná pod názvem Semeloumnezmizelsem. Dnes režíruje zejména na německojazyčných scénách – v Grazu, Vídni, Berlíně, Kolíně, Hamburku a Curychu.

Co říká režisér: Ibsen jako Čechov, Heda jako dítě, které nedospělo

Viktor Bodó má k Ibsenovi jasný vztah: „Heda je moje první režijní setkání s Henrikem Ibsenem, a čím víc se jeho dílem zabývám, tím větší vnímám podobnost s Čechovem. Vidím podobné motivy a líbí se mi, jak si téměř všechny postavy protiřečí. Protiklady a rozpory, to vše tvoří komplikovanost vztahů a vůbec celé hry."

Hedu samu pak Bodó popisuje takto: „Mám takový pocit, že v Ibsenově životě se určitě vyskytla žena, která nedospěla a zůstala do určité míry dítětem. To se pak propisuje do jeho klíčových hrdinek. Jako ‚monstrum' se nám může jevit i tím, že se nám exponuje jako silně dekorativní žena, femme fatale. Mnoho hereček touží po této roli právě kvůli takové poloze, ale musí dokázat zahrát i její druhý pól – depresi, strach, melancholii."

Osobní výpověď o závislostech: režisér mluví bez příkras

Jedním z nejsilnějších témat inscenace je postava Eilerta Løvborga a jeho boj se závislostí. Bodó k tomu říká otevřeně: „Absolutně rozumím Eilertu Løvborgovi, a to v celém oblouku jeho postavy, protože sám jsem pětadvacet let pil a dobře znám i drogy. Pokoušel jsem se několikrát přestat, sám, bez odborníka, a párkrát jsem měl při tom po svém boku nějakou ženu, kamarádku, která měla pocit, že mi pomáhá. Ale byl to křehký stav, závislost je ohromně nebezpečná, vždy jsem zase znovu spadnul, a to hluboko. Teď už jsem šest let čistý a mám kolem sebe kruh lidí a odborníků, kteří mi v tom pomáhají."

Dramaturgyně odhaluje: proč je Heda stále relevantní

Dramaturgyně Jana Slouková připomíná, proč toto drama rezonuje dodnes: „Jaké to je, prodat se pod cenou? Žít v malých nesnesitelných podmínkách, pomluvách a malichernostech a chtít z toho všeho uniknout? Má člověk přiznat chybný krok, nebo žít svůj druhý, tajný život? A jde vůbec přinést do života poezii, ale umět to jen destruktivní cestou? Potřebovat svobodu, ale zároveň mít strach vykročit?"

Obsazení, které stojí za pozornost

V titulní roli se představí Pavla Beretová, po jejímž boku hrají Filip Kaňkovský jako Dr. Jørgen Tesman, Denisa Barešová jako Tea Elvstedová, Igor Orozovič jako Eilert Løvborg a Marek Daniel jako JUDr. Brack. Generální ředitel Národního divadla Jan Burian dodává: „Herecký růst Pavly Beretové sleduji už od jejích studií na DAMU a těší mě, v jak skvělé kondici se dnes nachází celý činoherní soubor. Na premiéru se proto opravdu velmi těším."