Herečka Barbora Bobuľová (nejen) o pravdě a lži v rodinné komunikaci

Sedmnáctiletá Klára a její mladší bratr Teo žijí v bilingvní rodině, jejich rodiče David a Laura se ovšem před nedávnem rozešli. Pokus o záchranu vzájemných vztahů nečekanými okolnostemi vygraduje až ke Klářině hospitalizaci. A zoufalá situace si žádá zoufalé řešení…  Nevděčné bytosti jsou o lidech, kteří selhávají, ale také o lásce, která je k selhání vede. Jak daleko jsou rodiče ochotni zajít, aby zachránili své dítě? Lhát, manipulovat, překračovat morální hranice… Neodbytné otázky provokují k úvahám o křehkosti komunikace v rodině.  Právě tohle téma jsme otevřeli v rozhovoru s herečkou Barborou Bobuľovou, která si zahrála roli Laury, matky Kláry a Tea. Maminkou dvou teenagerů je i v reálném životě. 

Do jaké míry mohou rodiče lhát svým dětem?

Myslím si, že děti jsou jako houby a všechno, co se kolem nich děje, velmi citlivě vnímají, často dokonce i to, co je zatajované nebo nevyřčené. Mají obrovskou schopnost odhalit lež. Často si my rodiče myslíme, že když dětem něco zatajíme, tak je uchráníme před zbytečnými problémy, které však stejně dříve či později vyjdou najevo. Ovšem pravda a upřímnost někdy mohou být bolestné, výchova dětí je běh na dlouhou trať. A jak se říká: Lež má krátké nohy. 

Kdy podle vás končí ochranná lež a kde začíná manipulace?

Podle mě lež a manipulaci spojuje jeden a tentýž problém, a to je záměr rodiče udělat pro vlastní dítě to nejlepší. Tato „slepá“ víra rodiče, který má pocit, že dělá to správné pro své dítě, má často katastrofální důsledky. O tom je vlastně i náš film Nevděčné bytosti. Kde leží ta míra mezi ochrannou lží a manipulací opravdu nevím. Mám pocit, že ta hranice je často neviditelná.

Existují situace, kdy je pravda pro dítě více destruktivní než lež?

Může být destruktivní v prvním okamžiku, ale co se týká budoucnosti jedince a vývoje jeho osobnosti, tak tehdy se pravda stává konstruktivní. Dá se na ní solidně stavět. Je to asi jako když se staví dům – pokud jsou pevné základy, je určitě větší pravděpodobnost, že se nezhroutí. A tak je to asi i při výchově dětí. I když je pravda někdy bolestivá, je autentická a konstruktivní. Je to určitá investice pro lepší budoucnost jedince.  

Jaké jsou vaše osobní zkušenosti?

Já mám dvě dospívající dcery, takže pro mě nebylo až tak těžké vcítit se do postavy Laury. Máme spolu dost otevřený vztah a hodně spolu komunikujeme. Vždycky jsem se snažila jim říkat pravdu. I v době, kdy jsme se rozcházeli s jejich otcem. Byly tehdy ještě velmi malé, měly jen 4 a 5 let. Nebylo to jednoduché, ale jsem ráda, že to mám za sebou. Rozchody jsou vždy traumatické. Jako rodina se snažíme udržovat dobré vztahy a pravidelně se setkávat, hlavně když je třeba řešit problémy našich dvou dcer.  Snažíme se vždy hledat společná řešení, často při společném obědě anebo večeři. 

A jak se k pravidlům rodinné komunikace staví vaše postava v Nevděčných bytostech?

Mám pocit, že vztah Laury a Davida byl vždy založený na malých lžích a manipulacích. Oba vlastně někoho manipulují: Laura manipuluje Davida a David manipuluje Kláru a Tea.  Jsou zvyklí na tenhle mechanismus, takže jim v prvním momentě přišlo přirozené, hlavně Davidovi, použít lež na vyřešení komplikované situace jejich dcery. Laura přistoupí na Davidovu manipulaci v podstatě z bezmocnosti, protože se nedokáže beznadějně dívat, jak se její dcera ztrácí před očima. Oba se tak dostávají do začarovaného kruhu lži a manipulace, vědomi si toho, že kráčejí po tenkém ledě, který se může každou chvíli prolomit. 

Změnil se během natáčení váš pohled na Lauřino chování?

Nikdy neposuzuji postavu, kterou hraji, právě naopak, snažím se ji pochopit a najít nějaký společný bod, který mě s ní spojuje, to mi vždy pomůže při jejím ztvárnění. V podstatě mi bylo Laury líto, protože když se jako rodič dostanete do podobné situace, máte pocit selhání. I když se Laura zdá být velmi silná a rozhodná žena, která o všem rozhoduje sama, myslím si, že pod jejím ochranným štítem se skrývá mnoho bolesti a utrpení.

Přiměl vás tenhle film přemýšlet o vlastních hranicích upřímnosti ve vztazích?

Co se mě osobně týká, mám skoro opačný problém. Neumím lhát, a i když se snažím někoho obelhat, většinou mě odhalí. Já bych vlastně občas potřebovala ten Lauřin ochranný štít, protože někdy jsem až moc upřímná, což toho druhého leckdy destabilizuje. Rozhodně jsem velmi špatná herečka, co se týče mého osobního života. Neumím se přetvařovat.  

Barbora Bobuľová

Původem slovenská herečka se v České republice proslavila rolí princezny Pavlínky ve filmu Nesmrtelná teta. Od roku 1995 žije a pracuje převážně v Itálii. V Římě debutovala v celovečerním filmu Princ Homburg, který zemi reprezentoval na filmovém festivalu v Cannes v roce 1997. Její výkon ve filmu Nejsvětější srdce (2005) jí vynesl ocenění pro nejlepší herečku na cenách David di Donatello, považovaných za italské „Oscary“, a na filmovém festivalu Flaiano. V průběhu let získala Barbora téměř všechna hlavní ocenění italského filmového průmyslu, hrála po boku Gérarda Depardieua, Franca Nera a dalších renomovaných herců.