Javier Bardem v Cannes 2026: O hollywoodském blacklistu, toxické maskulinitě a proč se nebojí říkat věci otevřeně

Mnohem víc než jen film o natáčení filmu

Do předávání Zlaté palmy na 79. ročníku festivalu v Cannes 2026 zbývá ještě pár dní, ale mnozí si už stačili najít ten film. El Ser Querido Rodriga Sorogoyena je mnohem víc než jen film o natáčení filmu – je to výpověď o bolestném vztahu otce a dcery. A Javier Bardem v hlavní roli je naprosto ohromující.

Herec, který v roce 2010 získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon za film Biutiful, zde ztvárňuje Estebana Martineze – Oscary ověnčeného filmaře, jenž na větrných plážích Fuerteventury natáčí snímek zasazený do 30. let na Západní Sahaře. Tam se střetává se svou dcerou Emilií, kterou spolu s její matkou před lety opustil. Bardem s Victorií Luengo se navzájem nechávají prostoupit celou škálou emocí, aniž by byť na okamžik ztratili dojem autenticity.

Hollywood blacklist: Žádný plán B neexistuje

Jako první přišla řeč na hollywoodský blacklist, na němž Bardem skončil spolu s kolegy – v čele se Susan Sarandon – poté, co se vyjádřil proti genocidě v Gaze. Letošní plakát Cannes je věnován snímku Thelma & Louise, ve kterém Sarandon ztvárňuje svou nejsubverzivnější postavu. Blacklist odsoudil i člen mezinárodní poroty Paul Laverty.

Bardem řekl: „Strach nechybí, to je zbytečné popírat. Ale každé ráno se musíte podívat do zrcadla, a to já dělám. To je nejdůležitější věc, kterou mě naučila moje matka. Neexistují žádné alternativy, neexistuje žádný plán B. Nikdo mě neobžaloval za to, že jsem svobodně vyjadřoval své názory. Navíc jsem dostal spoustu pracovních nabídek ve Spojených státech, v Evropě, v Jižní Americe i ve Španělsku – myslím, že si lidé začínají uvědomovat, že to, čemu jsme svědky, je nepřijatelné. Genocida v Gaze nemá žádné vysvětlení ani ospravedlnění."

Dezinformace a zánik demokracie

Bardem se vyjádřil i k dezinformacím a stavu demokracie: „V informačním prostoru vládne monopol a situace se zhoršuje – sociální sítě neustále chrlí zprávy nasycené populismem, jež silně dopadají na mladé generace. Upřímně řečeno, nevěřím, že z toho existuje snadná cesta ven. Musíme se ujistit, že nové generace budou používat rozum a budou mít možnost si zprávu ověřit. Sledujeme šíření stále radikálnějších myšlenek – ve Španělsku, v Evropě i ve Spojených státech. Když o těchto věcech mluvíte s ostatními a zvete je, aby udělali totéž, může dojít k mobilizaci – a mobilizace mění status quo."

Kino jako cesta k pravdě

O režisérovi Sorogoyenovi Bardem řekl: „Rodrigo je výborný režisér. Moc nemluví, ale stačí se podívat na tento film. Scénář je nádherný a nás herce vedl skvěle – dával nám velkou svobodu, ale zároveň měl vždy velmi přesnou představu. Říkal nám věci plné pravdy, protože právě tu chtěl vyprávět."

Toxická maskulinita: Od Španělska k Trumpovi, Putinovi a Netanyahuovi

Ve filmu si postava Estebana Martineze vůbec neuvědomuje, jakou bolest způsobila své dceři. Bardem ovšem dobře ví, proč tolik mužů opouští rodiny a už se nevrátí. Na otázku ohledně toxické maskulinity odpověděl: „Je mi 57 let a pocházím ze Španělska, kde jsou průměrně 2 ženy měsíčně zabity svými ex-manžely nebo ex-přáteli. A my jsme si na to zvykli – je to jako: ‚No jo, hrozné.' Zbláznili jsme se? Zabíjíme ženy, protože si někteří muži myslí, že je vlastní."