Monika Zavřelová je ostřílená kulturní novinářka a moderátorka, která se rozhovorům s domácí i světovou špičkou věnuje přes deset let a od roku 2021 vede kulturní rubriku iDNES.cz a MF DNES. Před kamerou i mimo ni se setkala a zpovídala stovky hostů - od Brada Pitta, přes Madeleine Albright až po Matta Groeninga. Pravidelně reportuje taky z natáčení, premiér a filmových i hudebních festivalů.
Já jsem ze sebe letos mimoděk, hlavně v červenci, udělala takový malý festivalový inventář: Zlín Film Fest, KVIFF, Colours of Ostrava, Letní filmová škola a naposled Hudební léto na vinicích.
Nejsilnější zážitek byl určitě celý letošní ročníku KVIFFu, na který letos už Jiří Bartoška dohlížel jen tam někde seshora. Málokdy totiž člověk vidí takto v přímém přenosu a každé maličkosti, jak odkaz a myšlenky někoho mohou žít dál, i když tu už není, pokud se zvládne obklopit správnými lidmi a je jim dobrým učitelem. A z kategorie tipů: pro nasycení duše i těla doporučuju v létě navštívit jakýkoliv koncert Jany Kirschner, pro silný smyslový zážitek vyrazit na Duchoně a cestou domů si zpívat Mám ťa ráád no a pro trochu ochlazení zamířit třeba do galerie. Mně aktuálně zaujal Tono Stano a jeho fotky v Knihovně GHMP nebo Kupka a karikatura v Museu Kampa.
Do konce září jsou tam ještě další festivaly: Soundtrack Poděbrady, Finále Plzeň a Serial Killer. Jinak plánuju zpomalit, nadechnout se a čumět do blba, když to práce a dění dovolí. I k té krásné práci, kterou děláme a která člověka v mnohém nabíjí je občas potřeba dočerpat síly ještě jinde, aby se zas mohlo poznávat, objevovat a užívat. Takže je ještě v plánu moře, hory, Pálava, radosti s rodinou i kamarády a mezi to snad zvládnu vrznout i nějaké to moje milované rodné Valašsko. To je taková rychlonabíječka. Doporučuju.
Noční stolek nemám, ale vedle polštáře mi leží kromě krému na ruce, balzámu na rty (léto léto = hydratujme), levandulového spreje a masky na oči, ať mám co nejhezčí spinkání, Láska za časů cholery. Od gymplu jsem tu knihu neměla v ruce a mám teď upřímně pocit, že čtu úplně jiný příběh. Doporučuju si takhle někdy něco dát znovu třeba s odstupem dekády. Jinak tam z knih za poslední dobu měla ještě Kde zpívající raci, Paměť dívky a Istrijské zlato.
Z těch cela přízemních věcí: ráda bych si konečně udělala řidičák, ale tuším, že ty peníze zase radši vrazím do cestování (kdybyste ale znali nějakou autoškolu, co člověka nezruinuje, přijímám tipy!). A jinak by se ráda dál věnovala tomu na čem pracuju tak nějak kontinuálně: být na světě ráda. Vidět radost v maličkostech, nezapomínat na všechny krásy všedního dne, děkovat za ně a mít za ně taky s kým děkovat. To je hodně důležitý. V tom všem je světlo a světlo je všecko!
Letní speciál Art2Friends #spolupracujeme
