„Tak a teď si vás kúpím… všecky.“ Kultovní Dědictví jako muzikál na Zábradlí. Bohuše hraje i žena

Od burana k milionáři a zpět

Bohuš zdědí velké jmění a pořádně si ho užije: bazén, pštros, nová přítelkyně i kolotoč s labutěmi. Pak se ale zjistí, že jeho tata nebyl jeho tata. Přijdou astronomické dluhy a s penězi zmizí přátelé, láska i ochota nalít mu pivo na sekeru. Divoká jízda končí mezi slepičinci. Tady už pomůže jedině zázrak.

„A vůbec to není vtipný?“

Dědictví z roku 1992 patří k české kulturní paměti. Jeho repliky zlidověly a Bohušova rádiovka se stala poznávacím znamením. Tvůrci chtějí prozkoumat, co dnes pod nánosem oblíbených hlášek vlastně vidíme.

Polívka, zbohatlík a Karel Gott

Film byl po Šaškovi a královně (1987) druhým projektem, na kterém absolventka a pozdější pedagožka FAMU Věra Chytilová a Bolek Polívka spolupracovali i autorsky. Námět filmu vycházel z Polívkova setkání s člověkem, který nečekaně zbohatl a nechápal, proč s ním známý herec nechce jít pít. Ve filmu se situace obrátila: boháčem se stal Polívkův Bohuš a oslovenou celebritou Karel Gott.

Dobová kritika filmu vyčítala vulgaritu, přímočarý humor i Polívkovu hereckou exhibici. Časem se ale dočkal výrazného přehodnocení. V anketě českých filmových kritiků o nejlepší domácí film let 1990–2019 skončil třetí. Dnes v něm stále zřetelněji vystupuje hořká analýza polistopadových poměrů, nového zbohatlictví a svobody zaměněné za možnost dovolit si cokoli.

Dva Bohušové a herečka, která hraje i kozu

Hudbu má na starosti Jakub Kudláč, sound design David Herzig, scénu a kostýmy Dragan Stojčevski a korepetici Jana Vychodilová. Sedmičlenný herecký tým přebírá množství filmových rolí a jednotliví představitelé mezi nimi přecházejí. V postavě Bohuše se během inscenace střídají Miloslav König a Magdaléna Sidonová. Kateřina Císařová ztvární mimo jiné Irenku, pana Košťála i kozu.

„Tak a teď si vás kúpím… všecky.“

Pod komediálním povrchem se objevuje otázka, jak peníze mění vztahy. Ochota platit se snadno mění v právo poroučet. Dramaturg Ondřej Novotný zasazuje Bohušův příběh do tradice moralit: „Bohuš má blízko k hrdinům Calderónovy hry Život je sen nebo Tylova Strakonického dudáka. Všechny prověřuje nenadále nabytá moc a následná ztráta jistot. Vzestup a pád. Zajímá nás, co s člověkem taková zkušenost udělá: dokáže ho proměnit v lepšího člověka, nebo jen posílí jeho přesvědčení, že příště už si může dovolit úplně všechno?“

Environmentální žal a šťavnatá rajčata

Otázka dědictví přesahuje peníze i českou zkušenost devadesátých let. Do večírku vstupuje environmentální žal a motiv rajčat, jejichž úrodu stále častěji ohrožují sucho a horko. Bohušovo přesvědčení, že si může koupit všechny, naráží na otázku, jaký svět po sobě zanecháme. Kulturní a klimatické dědictví se tu potkávají v prostém přání: zakousnout se ještě jednou do šťavnatého rajčete.