Na letošních Benátkách se představil nový film Father Joe, který v sekci Venice Open – mimo soutěž nabídl neobvyklou kombinaci: kněze a válku proti mafii. Za kamerou stál Barthélémy Grossmann, scénář a produkci má na svědomí Luc Besson a hlavní role si zahráli Kiefer Sutherland, Ever Anderson a Al Pacino. Na tiskovce padlo dost zajímavých vět, tak pojďme na to.
Father Joe je už druhý společný projekt Grossmanna a Bessona po filmu Arthur, malédiction (Arthur: Prokletí). Tentokrát ale Besson zůstal jen u psaní scénáře a produkce, režii přenechal švýcarskému režisérovi. Příběh se odehrává v newyorské Little Italy a sleduje otce Joea, kněze v podání Kiefera Sutherlanda, který vede tajnou válku proti organizovanému zločinu. Jenže čím dál víc přitom překračuje hranice zákona i vlastní role.
Vedle Sutherlanda hraje ve filmu i Ever Anderson a Al Pacino. Ten se na tiskovou konferenci nedostal, poslal ale krátké video, ve kterém fanouškům vzkázal, že by tam s nimi rád byl, že v Benátkách byl už mockrát a je to nádherné místo, a popřál filmu, ať se divákům líbí.
Nejzajímavější bylo, jak Besson popsal spolupráci s Grossmannem. Sám je totiž taky režisér, takže se prý snaží kolegovi do práce nezasahovat. Před natáčením spolu podle jeho slov probírají všechno do posledního detailu, aby měli stejnou vizi, ale jakmile se začne točit, kapitán je jen jeden. Ke slovu se Besson vrací až ve střižně, kde má od filmu odstup a může být znovu užitečný.
Pro Kiefera Sutherlanda byla spolupráce s Bessonem dlouho vysněná. Scénář si prý moc oblíbil a s nadsázkou přiznal, že Besson natočil spoustu filmů, na kterých by moc rád byl, ale nikdy mu nezavolal – tentokrát se to ale konečně povedlo. Na postavě otce Joea ho zaujala fantasy rovina příběhu, ostrá hranice mezi dobrem a zlem i to, že jde o svět, který funguje sám o sobě. Podle svých slov má rád postavy, které v průběhu příběhu začnou pochybovat samy o sobě.
Ever Anderson ocenila hlavně atmosféru na place, která podle ní podporovala chyby a kreativitu. Její postava, dospívající dívka poznamenaná traumatickými zážitky, jí prý připomněla, jak důležité je být shovívavý a mít empatii. Lidé podle ní soudí druhé příliš rychle, aniž by tušili, čím si skutečně procházejí, a přesně tenhle typ propojení dnes podle ní chybí.
Grossmann popsal vznik filmu jako skládačku drobných detailů, které na place přinášel každý oddělený tým i herci zvlášť. Základem byl podle něj dostatečně propracovaný scénář, který všem dovolil jít stejným směrem, ale zároveň nechal prostor zasahovat i za chodu. Zdůraznil, že bylo důležité pracovat s lidmi, kteří sdílejí stejnou vášeň a vizi, a že s Bessonem se dá o filmu bavit prakticky nonstop.
Besson to celé přirovnal k vaření, kdy všichni ochutnávají a průběžně navrhují, co by se ještě mělo přidat nebo ubrat. Podle jeho slov se hodně pracuje rukama a s tím, co umožňuje konkrétní herec nebo lokace, a od toho se pak odvíjí zbytek.
Na dotaz, jestli se inspiroval francouzským polarem nebo režiséry jako Jean-Pierre Melville, Besson odmítl, že by své filmy stavěl na odkazech k jiným dílům. Inspiraci prý čerpá spíš z bratra, matky, stromů nebo ulice, prostě ze života samotného. Reference sice podle něj existují, ale nikdy prý nezačíná tím, že by chtěl kopírovat něčí styl – remaky filmů, které už existují, ho nezajímají.
