O Odysseově dlouhé cestě domů ví skoro každý – ale co se dělo potom, když na Ithaku konečně dorazil? The Return s Ralphem Fiennesem a Juliette Binoche v hlavních rolích přenáší na plátno poslední zpěvy Odysseje, tedy ty, ve kterých je Odysseus úplně jiný hrdina, než jaký před dvaceti lety vyplul do světa. Vrátit se na Ithaku totiž pro něj neznamená, že má vyhráno. Naopak, teprve teď ho čeká nejtěžší zkouška jeho života.
Odysseovu cestu zná asi úplně každý. Lest s trojským koněm, setkání s Polyfémem, Sirény, Kirké a dlouhé bloudění, kvůli kterému je podle Homérova eposu hrdina dvacet let pryč z domova. Mnohem méně lidí ale ví, jak se jeho příběh vlastně zakončil, tedy co se dělo ve chvíli, kdy cesta domů konečně skončila.
S příchodem Odysseji od Christophera Nolana se mýtus o Odysseovi zase dostal do centra pozornosti, ale The Return jde na věc úplně jinak. Film režiséra Uberta Pasoliniho z roku 2024 se totiž nesoustředí na Odysseovu cestu, ale na to, co se stane, když konečně vkročí domů. Jeho skutečná bitva už totiž není proti nestvůrám a bohům, ale proti času, vzpomínkám a domovu, který ho vlastně ani nepoznává.
Po dvaceti letech strávených daleko od domova Odysseus (Ralph Fiennes) konečně přistává na pobřeží Ithaky. Král je ale k nepoznání – je vyčerpaný, poznamenaný válkou i lety na cestách. Jeho království se navíc mezitím proměnilo. Penelopa (Juliette Binoche) na něj sice pořád čeká, jenže ji obléhají nápadníci, kteří ji chtějí donutit vybrat si nového manžela a zmocnit se trůnu. I Telemachos (Charlie Plummer), který mezitím vyrostl, žije pod jejich neustálou hrozbou a svého otce vlastně nikdy pořádně nepoznal. Aby Odysseus získal zpátky všechno, co ztratil, musí zůstat v utajení, zjistit, kdo mu zůstal věrný, a trpělivě naplánovat pomstu.
Skoro třiceti letech se tu znovu potkávají Ralph Fiennes a Juliette Binoche - naposledy spolu totiž stáli před kamerou u Anglického pacienta, který v roce 1997 získal devět Oscarů. The Return je pro ně dokonce už třetí společný film, předtím si zahráli i ve snímku Na Větrné hůrce z roku 1992. Tentokrát hrají dvě postavy vyčerpané čekáním a odloučením, ne zamilovaný pár strhávaný vášní, ale dva lidi, kteří musí zjistit, jestli mezi nimi po tolika letech vůbec ještě něco zbylo.
Jakmile se Odysseus konečně odhalí, postaví se nápadníkům, kteří obsadili jeho palác, a s pomocí syna Telemacha a hrstky věrných sloužících si znovu dobude své království. Násilí ve finálním střetu ale není jen pomstou, je to hlavně pokus obnovit řád, který se dávno rozpadl. Jakmile jsou uzurpátoři pryč, Odysseus se konečně znovu setkává s Penelopou. Jejich shledání ale zdaleka není idylka – než se skutečně znovu najdou, musí se oba vyrovnat s tím, kolik času uplynulo a jací lidé se z nich mezitím stali.
Odyssea se sice většinou bere jako epos o cestě, ale její závěr vypráví o něčem mnohem univerzálnějším – návrat totiž neznamená, že svět najdete přesně takový, jaký jste ho opustili. Odysseus zjišťuje, že domov, za který tak dlouho bojoval, už neexistuje v podobě, jakou si pamatoval. Penelopa je jiná žena, Telemachos vyrostl bez něj a dokonce i Ithaka jako by patřila někomu jinému. Právě proto The Return není žádný dobrodružný film, ale spíš úvaha o čase, paměti a důsledcích války. A skutečným nepřítelem hrdiny je to, jak těžké je znovu najít sám sebe ve světě, který mezitím prostě šel dál bez něj.
