O divadelní Geniální přítelkyni a kouzlu nespolehlivé vypravěčky ve vyšších patrech jeviště

Geniální přítelkyně je prvním dílem neapolské tetralogie spisovatelky Eleny Ferrante. Osoby, o níž snad potřebujete vědět jen to, že se rozhodně nejmenuje Elena Ferrante, že anonymita je pro její psaní klíčová a že identita autora by podle ní neměla ovlivňovat čtenářův názor na knihu samotnou. Přesto, nebo možná právě proto je hlavní hrdinkou jejích děl žena, která se rozhodne sepsat navzdory slibu příběh své „geniální přítelkyně“ a jejíž osobnost je pro čtenáře a diváky zcela rozhodující. Právě práce s postavou nespolehlivé vypravěčky Eleny Greco je jednou z předností jevištní adaptace literárního fenoménu, která je pod názvem Geniální přítelkyně k vidění v Městských divadlech pražských. 

Text anglické dramatičky April De Angelis z roku 2017, který v divadle ABC zrežíroval Marián Amsler do divadelní podoby, transponuje všechny čtyři díly neapolské série. Na jevišti se tak během čtyř a půl hodin odehraje příběh téměř šedesáti let života Eleny neboli Lenu, její nejlepší kamarádky Lily a taky kusu jihoitalského města, kde obě vyrostly a odkud nikdy tak úplně neodešly. Kromě příhodně neměnných zelených kulis činžovních domů rámuje celou inscenaci hlas stárnoucí Lenu v podání vynikající Evy Salzmannové. 

Ta z jednoho z vyšších pater děj komentuje a připomíná divákům, že sledují především a pouze její interpretaci událostí. Její mladší verze ztvárněná Ninou Fridrichovou je sice po dobu téměř celé inscenace na scéně společně se svou nejlepší kamarádkou Lilou (Beáta Kaňoková/ Renáta Matějíčková). Ona „geniální“ přítelkyně ovšem ve skutečnosti, na rozdíl od vypravěčky, nedokáže ovlivnit ani děj, ani vyprávění příběhu, jehož má být protagonistkou. 

Kýženou toxicitu vztahu obou dívek s nápadně podobnými jmény se na jeviště daří přenést také díky zdařilým výkonům herců ve vedlejších rolích. Davové scény, do jejíchž center Lenu Lilu ve svém vyprávění zpravidla umisťuje, na prostorném jevišti fungují nejen proto, že se jich účastní podstatná část souboru, díky čemuž vzniká před minimalistickým pozadím pulzující atmosféra chudé neapolské čtvrti, které dominují především muži. 

Postavy macho mafiána Marcella Solary (Pepa Honzík) nebo neomaleného intelektuála Nina Sarratoreho (Tomáš Weisser) mají v příběhu vztahu dvou žen zásadní místo. Ačkoli téma snahy prorazit v patriarchální společnosti se v nutně velkorysé leč přesto dosti napěchované stopáži stává spíše jedním z mnoha – stejně jako otázka sociální nebo politické spravedlnosti.