Slovenský režisér David Páška adaptuje ne jeden, ale tři Louisovy romány najednou. Divák tak na jevišti divadla Komedie zhlédne nejen Jak se stát jiným, ale také Boje a proměny jedné ženy a Monique na útěku, to vše za sedmdesát pět minut. Že se ve frenetickém autobiografickém kolotoči proměn, bojů a útěků nezamotá, zajišťuje především dobrá volba adaptované látky a vynikající herecké výkony.
O třech románech Eduoarda Louise na jednom jevišti Městských divadel pražských
Jméno Edouarda Louise dávno není v Čechách neznámé. Kromě úspěšných překladů všech svých románů se jedna z nejvýraznějších osobností současné francouzské literatury v posledních letech dostává i na tuzemskou divadelní scénu. K vynikající jevištní adaptaci románu Dějiny násilí s Oskarem Hesem, která je od roku 2022 k vidění na komorní studiové scéně Švandova divadla, se letos připojila inscenace Jak se stát jiným Městských divadel pražských. To si, snad právě vzhledem k dojmu, že Louis se minimálně v Praze stal dostatečně etablovaným autorem, klade ještě vyšší ambice.
Jméno Edouarda Louise dávno není v Čechách neznámé. Kromě úspěšných překladů všech svých románů se jedna z nejvýraznějších osobností současné francouzské literatury v posledních letech dostává i na tuzemskou divadelní scénu. K vynikající jevištní adaptaci románu Dějiny násilí s Oskarem Hesem, která je od roku 2022 k vidění na komorní studiové scéně Švandova divadla, se letos připojila inscenace Jak se stát jiným Městských divadel pražských. To si, snad právě vzhledem k dojmu, že Louis se minimálně v Praze stal dostatečně etablovaným autorem, klade ještě vyšší ambice.
Pokud se z jakéhokoli důvodu rozhodnete adaptovat do relativně krátké hry tři romány naráz, Edouard Louis je váš člověk. Tvorba autora, jenž svou kariéru postavil okolo vlastního životního příběhu kluka, který pod změněným jménem opustil násilné homofobní prostředí dělnické severní Francie, aby se v Paříži stal slavným spisovatelem, je totiž inherentně tematicky soudržná. Edouard Louis Skoncoval s Eddym B., aby mohl psát o tom, proč to udělal. On sám je autorem a zároveň protagonistou svých děl. Ta tak nutně vzbuzují úvahy o tenké hranici mezi autobiografií a fikcí, zvýrazňováním důležitých témat a trochu sobeckou veřejnou terapií. Otázka ztráty soukromí je o to palčivější v případech, kdy se Eddy stává vedlejší postavou, jako je to v románech Boje a proměny jedné ženy a Monique na útěku věnovaných příběhu jeho matky.
Ženu, která strávila většinu života vychováváním dětí po boku násilných alkoholických mužů, a přesto našla znovu sílu pokusit se, trochu jako její syn, svůj život změnit, hraje v Jak se stát jiným Eva Salzmannová a je skvělá. Její Monique vzbuzuje soucit, ale zároveň dává divákovi jasně najevo, že o něj nestojí. Násilí opouští, ale také ho tu přehlíží, tu obhajuje. Uvědomuje si, že skutečnost, že její syn je známým spisovatelem, je tím, co jí umožňuje utéct. Zároveň mu ale vyčítá, že ke své slávě využil soukromí její a jejich rodiny.
Právě na danou problematiku, které si do jisté míry je vědom i sám Eddy, zdařile ztvárněný Tomášem Daleckým, se inscenace zaměřuje. Většinu neměnné scény zabírá ohromná umělohmotná pijavice. Ta je pro všechnu surovost a civilnost Louisovy tvorby snad až moc doslovná, ale minimálně neustále připomíná, oč v příběhu matky a syna běží. Trochu samoúčelně se jeví taky rozhodnutí herce zároveň snímat kamerou a promítat na plátno vyvěšené nad jevištěm, v závěru inscenace ale i tenhle scénický prvek získá opodstatnění.
Fanoušci a čtenáři Edouarda Louise nebudou v závratném tempu Jak se stát jiným dezorientováni ani zklamáni. I naprosto minimální povědomí o díle francouzského spisovatele ale postačí, aby inscenace diváka zaujala. Co víc, snad jej i naláká si alespoň jeden ze tří adaptovaných románů přečíst.
Napsala: Bety Olšovská
