Prato: Fast-fashion hned vedle high end módy a eco textile labs?

Jde o italské městečko napojené jak srp půlměsíce přímo na Florencii. A sic Florencie jest místem zrodu ikony jménem Gucci, ani Prato není v textile industry žádným trend-driven newbornem. Naopak! Spíše než nováčkem je Prato předkem oděvů nás všech.

Historie jeho textilních vláken sahá až do 12. století, kdy se toto toskánské městečko stalo bohatým středověkým centrem díky jedné zcela prosté, avšak absolutně nepostradatelné maličkosti – řece Bisenzio. Díky vodě, která Pratem protékala, se zde začaly stavět mlýny a zpracovávat vlna. Právě ta položila základy místní textilní tradice, která město korunovala na módní velmoc.

Další zvrat přišel pro Prato ve 14. století. Mladý businessman jménem Francesco di Marco Datini se v patnácti letech sbalil a odjel vydělávat cash do Avignonu. And why should we care? Díky networkingu s obchodníkem se zbraněmi a home decorem se jako movitý obchodník vrací do Prata rozvíjet již tak bohatý textilní průmysl Itálie. 

Od průmyslové revoluce se Prato proměnilo v jedno z nejvýznamnějších evropských center textilní výroby. Dodnes tu vedle luxusních tkalcoven a inovativních textile labs najdete ale bohužel i fast-fashion sweatshopy, které byste spíše než tady čekali někde v Bangladéši. Kolem 70s prostě přestala stačit nabídka lokálních toskánských workers a na místo se začali stěhovat migranti, kteří společně se svými kulturami přinesli i tempo a zrod italy made fast-fashion. Původní řemeslná tradice zde byla postupně nahrazena modelem rychlé módy a nálepka “Made in Italy” se místo prestižního puncu kvality stala slovem bez významu. Hořkou pravdou je například i realita, kdy z nehumánních sweatshopů čerpají oděvy i „luxusní” domy jako je Gucci. Takže je current luxury really luxury? 

Itálie byla tehdy jedním z nejvýznamnějších výrobců luxusních látek, například brokátu nebo hedvábí. Právě obchod s textilem přinášel obrovské bohatství církvi i významným obchodnickým rodinám, které následně financovaly vznik renesančních děl. 

Jela jsem do Lottozero vyvíjet náš nový projekt Sláva! Volklore, zaměřený na edukaci a rozvoj designérské módy v Česku. Ale o tom zase jindy.
Anyway, little did we know, že nejedeme jen do malého creative labu uprostřed ničeho, ale rovnou do srdce italské textilní výroby.
Spousta míst se zde věnuje takzvané kreativní recyklaci. What? A new eco buzzword? Spíš jen fancy označení DIY přístupu k fashion. Místo nových látek se používají ty již jednou použité nebo nikým již nechtěné. Něco jako adopce, jen místo dětiček nebo zvířatek se ujmete textilku.

Například Rifò vycházející z toskánského slova rifare – tedy předělat nebo udělat znovu - vyrábí oblečení převážně z recyklovaných či přírodních vláken a spolupracuje s lokálními dodavateli, kteří dbají na etickou výrobu.

Dalším příkladem je Comistra, která z textilního odpadu vytváří novou vlnu, příze nebo i celé látky.

Lottozero, kde jsme byli my, je pak spíš místem, kam si můžete přijet na rezidenci a textil místo masové výroby kreativně zkoumat.

No a pak je tu samozřejmě skvělé Muzeum textilu, kde jsem se většinu z těchto informací dozvěděla. A taky třeba fakt, že textil se dnes dá vyrobit i z kukuřice, mléka nebo dokonce z ananasu.