Na filmovém festivalu v Karlových Varech mělo světovou premiéru dobové detektivní drama Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka. Eliška Křenková v hlavní roli těhotné lékařky přijíždí na sklonku 30. let se svým manželem, ředitelem továrny, vystavět v Tatrách po vzoru Zlína pokrokové město Svit. Jejich plán ale naruší záhadný nález a příjezd tajné policie.

Martha Issová zde hraje roli manželky stavbyvedoucího. Kdyby vám podala ruku a představila se, namísto svého jména by řekla: Stavbyvedoucího. Manželova funkce je pro ni podstatnější než její jméno. A její manžel to tu prakticky celé vybetonoval. Škoda, že kvůli tomu museli odejít ze Zlína do téhle díry, kde si jí nikdo dostatečně neváží…

Co Tě přimělo přijmout roli ve filmu Úsvit? Byl to scénář?

Ze scénáře k filmu Úsvit jsem byla od první chvíle nadšená a přečetla jsem ho jedním dechem. Miro Šifra je dle mého názoru velmi talentovaný scenárista a hrát jeho dialogy byla pro mě čistá radost. Všechno do sebe zapadalo, každá postava byla jiná a podle toho se vyjadřovala, ve scénáři byl humor a život, tak, jak to mám ráda. I když tedy zrovna moje postava, manželka stavbyvedoucího, se vyznačuje tím, že nemá humor absolutně žádný.

Úsvit se vyznačuje tím, že se na určité historické období snaží dívat současným pohledem a možná i s větší dávkou kritiky k období, kterého se až doteď v tuzemské kinematografii nikdo nechtěl jakkoliv dotknout. Překvapilo Tě to při čtení scénáře?

Film se odehrává v meziválečném období, které mě ohromně zajímá. Milovala jsem svoji českou babičku Zdeničku, která se narodila v listopadu 1918, tedy chvilku po vzniku Československé republiky. Dětství a mládí prožila v tomto krátkém, ale zřejmě velice intenzivním období. Často nám o něm vyprávěla a já si vytvořila představu idylického času, ve kterém se děly jen samé krásné, inspirativní a vznešené věci.

Postupně jsem zjišťovala, že to tak úplně nebylo, že pro mnoho lidí to musela být doba nesmírně složitá a zlá, ovšem dodnes ji vnímám jako veliké kulturní a společenské vzedmutí naší země.

Ale upřímně, vlastně je mi jedno, jestli je film historický, nebo ze současnosti. Jako tvůrci i jako divákovi. Chci prožívat příběhy, to je pro mě důležité. Samozřejmě, že historický film nabízí dobrodružství v podobě kostýmů a estetiky, kterou si člověk může díky tomu na chvíli vypůjčit, ale to vám nakonec může přinést jakákoli doba. Takže, ať žijí dobré filmy, nezávisle na tom, v jakém čase se odehrávají!