Městská divadla pražská uvedou 24. října v divadle Rokoko českou premiéru jedné z nejoceňovanějších her posledních let, Anatomie sebevraždy od Alice Birchové. Potkávají se v ní tři generace žen. Každá patří do jiné doby, a přesto se jejich životy na jevišti odehrávají současně. Všechny hledají odvahu žít po svém. Lze přerušit příběh, který se začal psát dávno před naším narozením?
Carol, Anna a Bonnie. Petra Tenorová, Nina Fridrichová a Gabriela Míčová. První se stane matkou a zjišťuje, že život se nezačne odvíjet podle slibovaného scénáře. Druhá hledá vlastní cestu navzdory tomu, co zdědila. Třetí se rozhodne, že některé věci nebude opakovat vůbec. Každá vyrůstá v jiné době a každá hledá vlastní svobodu.
Inscenaci režíruje umělecký šéf MDP Marián Amsler: „V Rokoku připravujeme tuto mimořádnou hru Alice Birchové, která sleduje tři generace žen jedné rodiny. Jejich příběhy se odehrávají v různých desetiletích, ale na jevišti je sledujeme paralelně. Postupně se ukazuje, co se v rodině předává dál, co si jednotlivé ženy nesou po svých matkách a jak těžké je z toho vystoupit.“
Hra připomíná hudební partituru. Stránky scénáře jsou orientované naležato a rozdělené do tří sloupců, každý patří jedné generaci. „Jejich osudy však nesledujeme chronologicky jeden po druhém, ale všechny současně,“ říká dramaturgyně Lenka Veverková. „Když Birchová hru psala, nevytvořila nejprve celý příběh babičky, potom matky a nakonec dcery, aby je následně propojila. Psala napříč stránkou, řádek po řádku, všechny tři příběhy zároveň. Postavy z různých časových rovin za sebe nevědomky dokončují věty, opakují stejná slova, ale v jiných souvislostech, nebo vytvářejí významové kontrapunkty.“
Kvůli grafické podobě textu byl náročný i překlad, kterého se zhostila Adéla Šotolová. „Hra má tři plány a přesně určený je každý řádek i každá tečka. Po několika pokusech, kdy se mi text neustále ‚rozsypával‘, mi manžel vytvořil neprůstřelný mustr excelové tabulky a v té jsem pak přeložila celý text,“ popisuje. „Repliky navíc musely fungovat ve všech sloupcích i řádcích zároveň, takže jsem si občas připadala jako při luštění podivného sudoku.“
To, co se stalo jedné generaci, je stále přítomné v životě té další. Za Anatomii sebevraždy získala Alice Birchová v roce 2018 Susan Smith Blackburn Prize, nejdéle udělovanou a jednu z nejvýznamnějších mezinárodních cen určených dramatičkám píšícím pro anglicky mluvené divadlo. Navzdory názvu je to především hra o životě - o tom, co si mezi sebou předáváme, zda lze přerušit příběhy, které vznikly dávno před naším narozením, a jak pod nánosem minulosti konečně svobodně dýchat a najít štěstí.
„Musím mít jistotu, že Mnou to skončí. Že to nebude dál pokračovat. Že už to nikam dál ani hlouběji nepovede.“
Režie: Marián Amsler, dramaturgie: Lenka Veverková, scéna a kostýmy: Eva Zezula, hudba: Filip Míšek
Hrají: Petra Tenorová, Nina Fridrichová, Gabriela Míčová, Viktor Dvořák, Evellyn Pacoláková, Aleš Bílík, Milan Kačmarčík, Tomáš Pavelka, Daniela Kaňkovská, Aloisie Fialová
