"Politici chtějí, aby vše zůstalo stejné." Wenders v Benátkách znovu promluvil o vztahu umělců a moci

Wim Wenders se vrátil do Benátek s novým dokumentem – jen tři roky po Anselmovi, portrétu malíře a sochaře Anselma Kiefera. Tentokrát jde po stopách architekta Petera Zumthora. Film From Inside Out – The Architecture Of Peter Zumthor běží mimo soutěž a sleduje nejen Zumthorovu práci, ale i jeho filozofii: prostor podle něj nejde navrhovat bez ohledu na lidi, kteří v něm budou žít.

Filmová delegace na tiskové konferenci k filmu From Inside Out: The Architecture of Peter Zumthor 📷 Jacopo Salvi – Courtesy Archivio Storico La Biennale di Venezia

Proč dokument, a ne hraný film

Na tiskovce Wenders vysvětlil, proč v poslední době natáčí spíš dokumenty. Popsal je jako druh pátrání – proces, který ho pokaždé donutí prozkoumat něco neznámého. Stejně prý funguje i u hraných filmů: chápe je jako dokumenty hledající pravdu uvnitř příběhu. Jako příklad uvedl hlavního hrdinu z Perfect Days (Dokonalé dny) – fiktivní postavu, jejíž život ale natočil, jako by šlo o dokument. Filmový průmysl tenhle přístup podle něj moc nepřijímá, a tak radši sáhne po dokumentu, kdykoli může.

Čas jako stavební materiál

Řeč se rychle stočila k práci s časem a prostorem. Wenders řekl, že čas je jeho obor – natočit film je pro něj jako postavit budovu, jenže "postavenou" z času. Scénář bere jen jako náznak; skutečná podoba filmu vzniká až při natáčení. Podobně prý smýšlí i Zumthor – i jeho stavby se mohou měnit v průběhu práce na nich.

Spolupráce začala v roce 2012 krátkým filmem, který měl premiéru přímo v Benátkách. Z natáčení vzniklo přátelství a plán na celovečerní film. Trvalo to čtrnáct let – tolik bylo podle Wenderse potřeba, aby dokázali vyprávět o tomhle muži a jeho stavbách.

Benátský filmový festival 2026: fotogalerie

Zumthor: pomalost je nutnost

Zumthor dodal vlastní pohled na čas. Když navrhuje budovu, ví, že vstoupí do vztahu s časem, a proto je pro něj klíčové pracovat pomalu. Ponořuje se do historie místa i do vlastní minulosti – pomáhají mu k tomu bohaté zkušenosti za celý život. Přiznal, že se mu občas stane, že považuje projekt za hotový, a po třech týdnech si to rozmyslí. Prostě si na to musí nechat čas.

3D jako vyprávění, ne jen technologie

Film zapadá do řady Wendersových 3D projektů – techniky, kterou nebere jako technickou volbu, ale jako plnohodnotný způsob vyprávění. Každý obraz filmu přirovnal k chodbě do světa – "skutečné" chodbě, na rozdíl od těch ve dvourozměrných filmech. Byl to podle něj jediný způsob, jak vyprávět Zumthorův příběh: architekt vypráví budovami, on filmem.

Benátky: Kiefer Sutherland čekal roky, až ho Luc Besson konečně obsadí

Architektura, politika a zbořený památník

Wenders se dotkl i vztahu architektury a politiky na příkladu z filmu – zastavení a zbourání The Topography Of Terror, berlínského památníku, který měl odhalit provázanost města s nacistickým velením i v době, kdy byl Berlín vyhlášen "územím nikoho", ale přesto v něm dál fungovaly tajné věznice pro odpůrce režimu. Politika podle Wenderse ráda pracuje s architekturou podle známých vzorů – Zumthorovy stavby jsou ale prototypy, jaké tu ještě nebyly, a s tím se politika často neztotožňuje. Zumthorův projekt měl odhalit, kolik z jádra nacismu na místě přežilo, nakonec ho ale zbourali. Dnes tam stojí budova, která podle Wenderse připomíná spíš parkoviště – místo už samo nevypráví to, co by mělo, i když uvnitř visí Zumthorovy fotografie.

Predátor nebo oběť systému? Robert Pattinson v Benátkách šokuje jako nejkontroverznější moderátor televizní historie

Umělci a politika: "Jsme přesný opak"

Na závěr dostal Wenders otázku, díky které mohl upřesnit svá dřívější slova z letošního Berlinale o vztahu režisérů a politiky. Zopakoval je: režiséři by podle něj neměli mít s politikou nic společného, protože fungují přesně opačně – mají empatii. Politici chtějí, aby vše zůstalo, jak je; umělci podle Wenderse pracují na tom, aby věci měnili.