Search icon

Bety ze Skotska: Operace Erasmus 2 - Můj boj, kulturní šok

Kulturní šok je psychologicko-sociální fenomén poměrně zevrubně zdokumentovaný a odborná veřejnost ho dělí do čtyř po sobě následujících fází: nadšení, frustrace, obrat a přizpůsobení. Co na papíře působí jako poměrně přímočará navazující cesta k adaptaci v cizím prostředí, se v praxi proměňuje ve zmatené zápolení s faktem, že jednotlivá stádia se spíše periodicky vrací. První měsíc Erasmu mám za sebou a s ním teoreticky již všechny čtyři fáze. Prakticky se stále hlavně pohybuji mezi nadšením a frustrací a snažím se přizpůsobit především faktu, že se to možná v následujících dvou měsících nezmění.

📸 Bety Olšovská

Sebekriticky musím uznat, že jsem se od předepsaného průběhu odklonila hned na začátku. Fázi nadšení jsem v rámci prvního týdne ihned přeskočila. Zklamání z některých předmětů, respektive formy jejich výuky, stavu ubytování a místních cen učinilo v kombinaci se sociální deprivací introverta vrženého do cizího prostředí frustraci nevyhnutelnou a téměř zničující. Naštěstí jsem i ve chvílích nejtěžších zvládala vydolovat to slibované nadšení.

Kampus je sice únavně rozlehlý, ovšem zase je v něm sportovní centrum. Za prvních čtrnáct dní ve Skotsku jsem v bazénu strávila víc času než za uplynulých 22 let v Čechách a na Moravě. Absence většího množství předmětů mi umožňuje chodit nakupovat pěšky a ušetřit za autobus. Čas jsou peníze – toho prvního mám nazbyt a toho druhého dávno ne. Místní Lidl je sice od kampusu přes hodinu pěšky, ale kromě cen si v něm připadám jako doma. Vedle výprav za nákupem jsem přebytečné množství volna začala vyplňovat cestováním po blízkém i dalekém okolí, podivnými koníčky a vůbec překračováním komfortní zóny.

📸 Bety Olšovská

Pokud jsem se v boji s kulturním šokem dostala do fáze obratu, zasloužila jsem se o to především sama. Nicméně je nutné dát kredit i jistým okolnostem vnějším i vnitřním. Sociální deprivaci částečně vyřešila pestrá paleta spolubydlících. Jedna se stala středobodem společenského života celé naší budovy, druhá mě úspěšně zlanařila, abych se přidala do kajakového klubu, třetí se mnou chodí na jeden z předmětů, čtvrtá neustále nechává své neumyté nádobí ve dřezu, takže je o čem si povídat s pátou i šestou.

Nevyčerpatelným tématem pro konverzace je rovněž ubytování samotné. V našem bytě několik týdnů nesvítilo jedno koupelnové světlo a před dveřmi do kuchyně jsme zahlédly myš. V prvním patře neprotékal záchod a ve třetím mají částečně ulomené dveře od lednice. S každým se dá rozvést hovor na téma nechutných koberců, které jsou všude bez ohledu na to, že tu neustále prší a bahnu se nedá vyhnout. Jinak je ale skotský podzim překrásný. Kampus je rozlehlý neb je rozprostřen okolo umělého jezera a do bazénu, na kajak i na nudné přednášky se podél jeho břehu v obležení pestrobarevných stromů chodí skoro samo. Jen si člověk musí dávat pozor na labutě, kachny, zajíce, veverky a v ranních hodinách především nepředvídatelné srnky.

📸 Bety Olšovská

Jestli jsem se po měsíci života ve Stirlingu zcela přizpůsobila, si netroufám odhadnout. Každopádně už mě nefrustruje to, že tu jsem, když má univerzitní autobus zpoždění nebo když nemůžu po měsíci najít správnou učebnu nebo když mi při nakupování nefunguje aplikace nebo když má drahá americká spolubydlící zase tři dny blokuje jedno z umyvadel svými talíři, příbory a hrncem… Beru to jako vítězství.

Bety ve Skotsku a na art2friends

 

Bety nepíše jen o filmu a divadle, od října je i na Erasmu ve skotském Stirlingu a bere nás s sebou. Chceš vědět, jak začínala? Mrkni na rozhovor o začátku jejího Erasmu nebo na její text o výletě do Edinburghu. A kdybys měl/a chuť i na filmy a divadlo, její recenze najdeš tady.

travel 🌍erasmus

Číst další

loading