Chris v podání Johna Malkoviche zabíjel ve jménu Spojených států v Guatemale, Kongu, a dokonce i v Československu, a když zrovna nerozjímá o dinosauřích duších a nebásní o koních, utahuje si z toho, co dělal v Dallasu v listopadu 1963. Jeho šéf měl prezidenta Kennedyho rád a taky proto pověří Leeho ztvárněného Samem Rockwellem, aby nestora podvratných operací amerických tajných služeb vzal na vysněnou dovolenou na ostrovy, jež se v domorodém jazyce jmenují Rapa Nui, a tam ho zabil. Jenže Lee má zase rád Chrise, a proto je pátý celovečerní film dramatika a režiséra daleko hřejivější, než by snad naznačoval uvedený citát.
O Divokém koni Devítce a laskavých politických filmech pro dnešní dobu
„Život je smutný, všechno je smutné,“ pronese jedna z postav nového filmu Martina McDonagha Divoký kůň Devítka. Jedná se o šéfa latinskoamerických operací CIA. Hraje ho Steve Buscemi a právě přiletěl na Velikonoční ostrov vyřešit jeden drobný problém v jinak dokonale probíhajícím plánu na svržení demokraticky zvoleného chilského prezidenta Salvádora Allendeho. Jeho nejostřílenější agent na stará kolena zapomíná, nahrává memoáry a na potkání s opovržením boří idealistické vyhlídky chilských studentek řečmi o tom, kterak jim s kolegou přijeli rozvrátit demokracii.
„Život je smutný, všechno je smutné,“ pronese jedna z postav nového filmu Martina McDonagha Divoký kůň Devítka. Jedná se o šéfa latinskoamerických operací CIA. Hraje ho Steve Buscemi a právě přiletěl na Velikonoční ostrov vyřešit jeden drobný problém v jinak dokonale probíhajícím plánu na svržení demokraticky zvoleného chilského prezidenta Salvádora Allendeho. Jeho nejostřílenější agent na stará kolena zapomíná, nahrává memoáry a na potkání s opovržením boří idealistické vyhlídky chilských studentek řečmi o tom, kterak jim s kolegou přijeli rozvrátit demokracii.
Martin McDonagh se v Divokém koni Devítce vrací do starých známých tematických končin. Komplikované přímočarosti hrubě něžných mužských přátelství se tvůrce věnuje většinu své kariéry. Divadelní hry, z nichž jsou v Čechách k vidění mj. skvělý Osiřelý západ (Činoherní klub) nebo vynikající Pan Polštář (Městská divadla pražská), zkoumají vztahy mezi bratry.
McDonaghovy filmy jsou pak často melancholicky laskavými variacemi na klasické „buddy movies“. V dnes již kultovním debutu V Bruggách šlo o dva nájemné vrahy, z nichž jeden měl v kulisách vánočního středověkého města zlikvidovat druhého. V autorově čtvrtém celovečerním počinu, Vílách z Inisherinu, zase na pozadí irské občanské války spektakulárně z ničeho nic skončilo přátelství dvou osamělých obyvatel ještě osamělejších ostrovů. Divoký kůň Devítka oba filmy hodně připomíná, a to v tom nejlepším slova smyslu.
McDonaghovi se opět daří mistrně balancovat černý humor s krutou upřímností, groteskní absurditu se smutnou realitou, násilí s něhou, neutěšenost s nadějí. Zase vše chytře a líbivě nechává snímat kameramanem Benem Davisem. Opět, stejně jako v Sedmi psychopatech a Třech billboardech kousek za Ebbingem (filmy číslo dva a tři), se spoléhá na brilantního Sama Rockwella. Byla by to možná až příliš pohodlná sázka na jistotu, kdyby McDonagh neměl v záloze dva trumfy: politiku a Johna Malkoviche.
Na zhlédnutí filmu, který někdy snad až příliš doslovně staví na paralele paranoi vládnoucí mezi veškerými postavami a konspiracemi definujícími americkou (nejen zahraniční) politiku, by těžko mohla být lepší atmosféra. John Malkovich dle vlastních slov přestal volit poté, co v roce 1972 prezidentský post uhájil Richard Nixon. Dřívější neúspěšný soupeř JFK podruhé zvítězil rok předtím, než se provalila aféra Watergate. Ještě před ní stihl sledovat úspěch chilské akce CIA. Prezidenta Allendeho nahradil po vojenském puči diktátor Pinochet.
Od postavy konzervativního cynického agenta Chrise se americká herecká legenda liší asi téměř úplně vším, a přesto ho nikdy nehraje jako vysmívanou karikaturu. Ani když pohrdlivě odmítá jakékoli domorodé názvy. Ani když vypočítává, kde všude někoho zavraždil. Ani když Leemu vykládá svou teorii o propojení mezi demokracií a homosexualitou jednotlivých velmocí s tamní kvalitou sýra. Ani když coby umírající stařec trpící rakovinou rozjímá o místech, kam by měl odcestovat zemřít a kam se vydá potom.
„Myslím si, že umění dokázalo věci změnit. Ale vražda asi změnila mnohem víc,“ řekl Martin McDonagh v souvislosti se svou novinkou deníku New York Times a dodal: „Je to hodně ponurá odpověď. Ale nikoho vraždit nehodlám, takže musím zkrátka pokračovat dál.“ Má pravdu, a právě proto potřebuje svět víc filmů, jako jsou ty jeho. Ten nejnovější je v českých kinech k vidění od 5. listopadu.
