Francouzský režisér Florian Zeller, držitel Oscara za scénář k filmu The Father (Otec), se letos vrátil na Mezinárodní filmový festival v Benátkách. Čtyři roky po snímku The Son soutěžil v hlavní sekci s psychologickým thrillerem Bunker, který sleduje emoční a morální krizi jednoho španělského manželského páru. Zlatého lva si nakonec odnesl jiný titul, dánský snímek Woman Unknown režisérky May el-Toukhy, ale Bunker zůstává jedním z nejvíc diskutovaných filmů letošního ročníku. Na tiskové konferenci k filmu ještě před vyhlášením výsledků promluvili nejen Florian Zeller, ale i celé hvězdné obsazení v čele s Penélope Cruz a Javierem Bardemem.
Proč Javier Bardem a Penélope Cruz konečně dostali roli, jakou chtěli už roky
Proč právě Cruz a Bardem
První otázka mířila přímo na režiséra: proč roli napsal na míru zrovna téhle dvojici? Zeller odpověděl bez váhání: „Je odvážné ukázat autentičnost reality, a myslel jsem si, že je to jedinečný způsob, jak analyzovat život páru. Oni tomuto profilu dokonale odpovídají.“
Konečně ve španělštině
Pro Cruz a Bardema je Bunker výjimečný i z jiného důvodu: poprvé si ve velkém mezinárodním filmu mohli zahrát pár, který spolu doma mluví rodným jazykem. „Byli jsme šťastní, že to takhle dopadlo, protože přesně tohle by se stalo páru, který doma mluví svým jazykem,“ řekla Cruz. Podle ní to dřív nebývalo samozřejmostí: „Při jiných příležitostech jsme producenty a režiséry těžko přesvědčovali, aby nás nechali hrát tímhle způsobem. V některých filmech, třeba s kolumbijskými postavami, jsme museli mluvit anglicky, a to není to, co chceme.“
Bardem: „Španělské filmy cestují po světě“
Javier Bardem mluvil s nadšením o tom, čím si teď prochází španělská kinematografie: „Je fantastické, že naše filmy mají takovou kvalitu, a tohle je toho jeden příklad. Spousta snímků se dostala na ty nejdůležitější festivaly. Španělské kino cestuje po světě, je oceňované a respektované.“
Strach, čas a to, co necháváme dětem
Na otázku, které z témat filmu se jich osobně nejvíc dotklo, odpovídala celá herecká sestava. Cruz vyzdvihla téma odkazu, který zanecháváme dětem a dalším generacím: „Tahle žena říká spoustu věcí, které si myslím i já, a proto jsem u toho chtěla být. Mladí si čím dál víc uvědomují, co mají ženy na mysli. Vždycky mě zajímalo, proč si tolik lidí myslí, že když nepracujeme, máme volný čas… film je i o tomhle, o tom, co zanecháváme dětem a budoucím generacím. Hrozí nám, že přijdeme o lidská pouta a vztahy. A mladí si to začínají uvědomovat.“
Patrick Schwarzenegger navázal tématem strachu a toho, jak nás soudí okolí: „Mluvili jsme o strachu, o obavách, i o tom, jak nás posuzují druzí. Florian tam napsal myšlenku o tom, jakou váhu má cizí názor, když si představíme sami sebe za sto let… tenhle aspekt mě zasáhl nejvíc.“
Paul Dano přidal pohled na technologie: „Technologie nás čím dál víc uzavírá do sebe. Jedno z poselství filmu je, jak moc bychom se měli otevřít světu, a já věřím, že bychom to měli udělat.“ Na řadu přišel i Stephen Graham, který téma propojil s vlastní zkušeností: „U nás doma rostou životní náklady, viděl jsem lidi odcházet. Film řeší i zásadní etické otázky, bez etických principů totiž nemáme budoucnost.“
Neviditelný bunkr, ve kterém žijeme všichni
Zeller vysvětlil, odkud se vzal samotný název i hlavní myšlenka filmu: „Jakmile jsem se o tom příběhu dozvěděl, přišlo mi to jako zajímavý paradox: člověk, který zbohatl na tom, že spojoval ostatní, se ve skutečnosti od světa izoloval. Všichni žijeme v neviditelném bunkru vlastního životního stylu, je to iluze… myslíme si, že druhé nepotřebujeme, jako by svět už nebyl místem k objevování. A přesně takhle se náš bunkr mění ve vězení.“
Cruz a Bardem k hodnotě příběhů, které přesahují jejich vlastní svět: „My herci máme vůči světu, ve kterém žijeme, zodpovědnost, a to není samozřejmost. Nemám na to odpověď, ale je to otázka, kterou se režisérovi ve filmu podařilo položit: nakolik jsme ochotní přijmout druhého?“ Zeller: „Ve světě, kde máme všechno, je tohle příležitost postavit se takovým tématům čelem.“
Práce, kterou si nenosí domů
Na otázku, kolik z jejich manželství je ve filmu vidět, odpověděla Cruz: „Milujeme svou práci a musí existovat rovnováha mezi soukromým a pracovním životem. Spoustu nabízených rolí jsme necítili jako vhodné pro nás, ale tenhle scénář nás postavil do pozice, kdy jsme mohli dát do středu filmu vlastní zkušenost, a cítili jsme se u toho bezpečně. Jsem Florianovi moc vděčná, že na všechno pozorně dohlížel, byla to ochrana.“
Bardem: „Kvalita té práce je daná tím, že Florian je skvělý divadelní i filmový režisér. Pořád jde o to, udělat fiktivní vztah lidštějším, protože se pak postupně dojde ke konci, který vždycky nabídne naději.“
